Táborové hry

Čtyři hráči si stoupnou do rohů čtverce a touž rukou uchopí svázané lano tak, aby tvořil hrany čtverce a byl napjat. Asi dva metry od hráče ve směru úhlopříčky leží míč. Na dané znamení se čtveřice začne přetahovat a sápat se na míče. Komu se to podaří nejdříve, vyhrává.

Obě družstva jsou na začátku na užším konci hřiště (každé samozřejmě na jiném). Po zahájení hry se každý snaží dostat protihráče za svůj konec hřiště. Každý, kdo přejde cizí konec hřiště, vypadá z tohoto kola. Pravidla nebrání tomu, aby se několik hráčů domluvilo a pokusilo se odtáhnout silnějšího protihráče.

Dvě družstva stojí v řadách proti sobě. Za druhým družstvem je ve stejné vzdálenosti jako je mezi družstvy na zemi nakreslená zeď. Na dané znamení se začne řada čelem ke zdi snažit protlačit skrz řadu protivníka až za zeď. Nepodaří-li se mu to ve stanoveném limitu, vyhrává obránce.

Na zemi narýsujeme kruh o průměru 1 m. Hráči se rozdělí do družstev, obvykle bojuje jedno družstvo proti druhému. Pak se postaví do kruhu kolem vyznačeného kroužku, střídavě vždy z jednoho a druhého družstva, chytí se za ruce a snaží se přinutit někoho, aby vstoupil do jedovatého kroužku. Hráči se mu hledí vyhnout úkrokem stranou, skokem na druhou stranu nebo tím, že do něho vtáhnou někoho jiného. Kdo vstoupí do kroužku, byl uštknut a posadí se. Jestliže je hra často přerušována, protože se hráči pouštějí, uděláme pouta, tj. svážeme pevný provaz do kroužků velkých v průměru 15 cm a hráči jsou pak navzájem spojeni držením za tyto kroužky. Když se kruh roztrhne, padá odpovědnost na toho, kdo pustil provazový kroužek z ruky ten je pak vyřazen.

Dva hráči stojí proti sobě, asi krok od sebe. Každý má nohy u sebe, tedy nerozkročené. Oba mají ruce v loktech pokrčeny vzhůru do výše ramen, dlaněmi ven obrácené. Na povel se snaží vzájemně zasáhnout tak, že každý svými dlaněmi doráží na dlaně protivníka a tímto nárazem se snaží, aby protivník ztratil rovnováhu a byl nucen přešlápnout, čímž by prohrál. Protivník ovšem údery oplácí a někdy před nimi své dlaně neočekávaně uhne, takže pak mnohdy ztrácí rovnováhu naopak ten, kdo útok vedl. Oboustranné úhybné pohyby, klamání i výpady jsou povoleny. Prohrává ten, kdo dříve pohnul nohama nebo kdo se dotkl jiné části protivníkova těla, než dlaní.

Dva hráči sedí proti sobě na židli a každý z nich má v ruce lžičku, na které je položen vlašský ořech. (Nemáte-li ořech, stačí kulička nebo korková zátka či cosi podobného pohyblivého.) Jeden druhému se snaží vzájemně shodit z jeho lžičky ořech, přičemž svůj ořech se snaží uchránit před spadnutím ze lžičky.

Jeden z hráčů se drží pevně za strom nebo za jiný pevný předmět. Druhý hráč se jej pokouší odtrhnout, ale jedině tahem. Počítá se doba, po kterou hráč dokázal vzdorovat. Hráči si mohou místa vyměnit, může se hrát i v družstvech.

Dva soupeři sedí na zemi proti sobě, chodidly se vzájemně dotýkají a ruce mají položeny na kolenou. Na dané znamení se snaží jeden druhého odtlačit z místa. Vítězí ten, komu se to podaří. Hráči si nesmí pomáhat rukama, ani se jimi nesmí dotýkat země.

Na zemi narýsujeme kruh o průměru 2--3 m podle počtu hráčů. Na dané znamení se snaží hráči jeden druhého vytlačit z kruhu. Kdo zůstane v kruhu poslední, je silák. Při hře jsou ruce založeny na prsou, není dovoleno bojovat nohama.

Ta nejobyčejnější a nejprostší úpolová hra. Když se někde v krajině vyskytne vyvýšené místo (výrazný pařez, kopeček,...) stačí aby na něj kdokoliv vylezl a zavolal "Jsem král" a ostatní již vědí o co se jedná. Hned se jej snaží stáhnout z vyvýšeného místa a sami sebe tam dosadit na místo panovnické. Ctižádostí každého je, aby se dostal, alespoň na chvíli nahoru a mohl zvolat ono "Jsem král." Upozorňuji, že zvláště při této hříčce je třeba dbát míry a nenechat hru přerůst ve rvačku, děti (i vedoucí) se potřebují vyblbnout, ale není třeba je hned zabíjet.

tak, že se nedotýká vůbec země. Ten, kdo zůstane ve hře jako poslední, vyhrává a získává titul 'absolutní balvan'.

Jámu vytvoří hráči tak, že se postaví do kruhu a uchopí se za ruce. Jeden z nich zůstane ve středu a představuje medvěda. Medvěd se pokouší uniknout z jámy roztrhnout spojené ruce nebo přelézt nebo podlézt. Když se mu podaří uniknout, všichni hráči se za ním rozběhnou a ten, kdo ho chytí, přebírá roli medvěda. Medvěd se může uchylovat ke lsti, například zdánlivě zaútočí na jedné straně, ale náhle se obrátí a podleze někde jinde.

Vytvoříme těsné kolečko a doprostřed umístíme jednoho hráče jakožto kuželku. Kuželka musí stát stále nohama na jednom místě. Do kuželky všichni žduchají a snaží se ji vyhodit s kolečka. Komu propadne ven, ten se sní vystřídá.

Hrají proti sobě dvě družstva, která proti sobě vytvoří dvě řady. Začne jedno družstvo a řvou na sebe takto: 'Králi, králi dej vojáčka' 'Jakého?' 'Modrého' 'A kdo jím má být?' ' extit{Pepa}' (Pozn. Za kurzívou psané části dosazujeme dle situace), načež daný hráč ( extit{Pepa}) vyběhne (s rukama za zády) a pokusí se roztrhnout soupeřův řetěz, pokud se mu to podaří, vybere si jednoho z těch dvou, mezi kterými proběhl a ten jde k jeho družstvu. Pokud neprotrhne tak zůstává u soupeře. Opakujeme (a střídáme družstva) tak dlouho, dokud jedno družstvo nevymizí nebo dokud nebrečí nadpoloviční většina dětí.

Dva soupeři stojí čelem proti sobě v kruhu o průměru 2--3,5 m. Oba si založí ruce na prsou, zvednou jednu nohu (v koleně hodně pokrčenou) a vysunou chodidlo dopředu. V tomto postavení se oba soupeři snaží jeden druhého vyvést z rovnováhy nebo vystrčit z kruhu tlakem nohy proti noze. Bojovníci mohou v kruhu volně poskakovat kterýmkoli směrem a libovolně útočit nebo provádět klamné výpady zvednutou nohou. Nesmějí se při tom navzájem dotýkat jiných části těla než volné nohy. Paže musí zůstat stále založené. Po skončení souboje můžeme pro druhé kolo nohy vyměnit.

Dva protivníci stojí ve velkém kruhu, který měří v průměru 3--5 m, čelem proti sobě na jedné noze a oba drží zvednutou nohu jednou rukou za kotník. Mají-li zvednutou levou nohu, podají si pravé ruce. Oba se pak pokoušejí tahem nebo tlakem vyvést protivníka z rovnováhy nebo ho přinutit, aby překročil obvod kruhu. Bojovníci se nesmějí dotknout země žádnou jinou částí těla než stopnou nohou ani nesměji pustit zvednutou nohu. Soupeři se občas v zápalu boje pustí, ale musí si hned zas podat ruce a pokračovat v boji, dokud se některý z nich neodchýlí od základní polohy na jedné noze.

Narýsujte si na zemi dva kruhy proti sobě, každý o průměru asi 60 cm. Do těchto kruhů si stoupnou proti sobě dva hráči. Každý si založí ruce, stoupne si na jednu nohu a nyní do sebe začnou vrážet. Kdo po nárazu svého protivníka ztratí rovnováhu tak, že si musí stoupnout rychle na obě nohy, aby neupadl, dostává trestný bod. Kdo však z jakýchkoli důvodů (ať nárazem nebo svou vlastní neopatrností) přešlápne obvod svého kruhu, prohrál. Prohrává také ten, kdo sice nepřešlápl, ale má už celkem pět trestných bodů v jednom zápase.

Postaví se do kruhu, který zvěří v průměru asi 2 m. Oba se předkloní a uchopí se vzájemně rukama za kotníky. V této poloze se snaží vystrčit soupeře rameny z kruhu. Vítězí ten, kdo porazí svého soka nebo ho přiměje k tomu, aby pustil kotníky.

Při této hře stojí oba protivníci na jedné noze a druhou nohu drží opačnou rukou za kotník ve vzduchu za zády. Druhá ruka je také za zády a podepírá první ruku v lokti. V tomto postavení se k sobě přiblíží; oba se snaží porazit soupeře, přinutit ho, aby pustil zvednutou nohu, nebo ho vytlačit z kruhu; v obou případech končí kolo a vítěz dostává 1 bod. Když oba protivníci spadnou nebo pustí nohu nebo společně opustí kruh, boj končí nerozhodně. Zápas se skládá ze tři, pěti nebo sedmi kol.

Dva soupeři sedí na bobku, ruce mají založeny na prsou, jako při obyčejných kohoutích zápasech a při poskakování do sebe vrážejí. Prohrává ten, kdo upadne na zem. Možno hrát též o mistrovství klubu.