Táborové hry

Honič pronásleduje ostatní. Komu dá plácnutím babu, ten se stává honičem.

čtvrté. Vedoucí vyvolá číslo, příslušní hráči vyběhnou z kruhu a ve stanoveném směru se snaží chytit toho před nimi. Chytne-li, dostane bod. Vítězí ten, kdo má nejvíce bodů.

Tři honiči udělali řetěz a chytají další tím, že kolem nich udělají kruh. Chycení se k nim připojují. Když se řetěz během chytání přetrhne, chycení neplatí.

za sebe, dvojice vytvoří kruh čelem prvního ven. Druzí uchopí kolem pasu první. Vně se honí dva hráči. Je-li honěný chycen, role se obrací. Stoupne-li si honěný před nějakou dvojici, jeho roli přebírá zadní hráč. Tomuto aktu však brání druzí, kteří natáčejí první tak, aby se pronásledovaný hráč před ně nemohl postavit.

se spojí za předloktí vnitřních paží, vnější paže dá v bok. Jednotlivé páry by od sebe měly být aspoň metr. Pak vybereme dva hráče. Jeden z nich začne honit druhého. Pronásledovaný se může zavěsit do volné paže kteréhokoli hráče v kruhu. V tom okamžiku je z dvojice trojice. Ten, kdo stojí na opačném křídle, se musí pustit a dát na útěk.

Honěný se může zachránit a to lehne-li na záda a zvedne-li nohy, ruce i hlavu do výšky (želví honička) pověsí-li se na něco (větev stromu, zábradlí atd.) tak, aby se jeho nohy nedotýkaly země (opičí honička)

Honěný se může zachránit a to dotkne-li se nějakého předmětu (dřevěná a železná honička) postaví-li se na jednu nohu (čapí honička) klekne-li si a hlavu skloní až k zemi (mohamedánská honička) chytí-li míč, který mu přihrál některý ze spoluhráčů

Honiči se drží za ruku a honí. Kdo z nich dá babu jako první, je volný a na jeho místo nastupuje chycený.

Honič je sám, ostatní utvoří dvojice. Komu dá honič babu, stává se honičem a jeho místo zaujme původní honič.

sobě) přesně 1 min. Po uplynutí této doby vedoucí pískne na píšťalku a babu má následující číslo. Každý si pamatuje, kolik hráčů během své baby chytil. Kdo jich chytil nejvíce, vyhrává.

Je to vlastně normální honěná, jen ten, který honí je čert a proto má i ocas (kus provazu). Ten, kdo čertovi přišlápne ocas k zemi, si s ním vymění místo.

Každý hráč dostane cedulku se jménem jednoho hráče, kterého bude honit. Cedulky nemůžeme rozdat náhodně (bohužel), ale tak aby nám vznikl jeden velký cyklus. Když hráč chytne toho koho má honit, vezme si od něj cedulku toho, koho ulovený právě honil. Chycený odchází na hřbitov (vyhrazené místo) a lovec loví dál (novou oběť). Tak hrajeme tak dlouho dokud nezbudou dva, kteří se honí navzájem. Vítězem se stává buď ten kdo zbude na konec, nebo ten kdo ulovil nejvíce lidí (záleží na organizátorovi, osobně doporučuji druhou variantu).

Vedoucí hry napíše na papírky názvy rozličných bajek, historických scén apod. Družstva si musí během 15 min. připravit představení, v němž předvedou určený námět. Výkony jednotlivých družstev ohodnotí vedoucí družstev 1--10 body, nebo se hraje nesoutěžně.

Požádáme zvolené hráče, aby na chvíli odešli z místnosti. Vedoucí mezitím krátce vysvětlí hercům (ostatním hráčům) svůj úmysl a rozestaví je na místa a tím vytvoří živý obraz. Živý obraz musí být sestaven ve dvou situacích. Rozdíl je mezi nimi malý, na první pohled se zdají obě varianty stejné. Poté se přivedou oba hráči a postaví se vedle sebe jako pozorovatelé. Na signál režiséra zaujmou hráči postavení podle první varianty, v které setrvají jednu minutu. Pak 'vytvoří' druhou variantu a zvolení hráči pokračují v pozorování. Nová scéna trvá opět jen jednu minutu, pak se na signál vedoucího živý obraz 'rozpadá' herci opustí svá místa. Nyní mají slovo zvolení hráči. Když první oznamuje, jaké zpozoroval změny ve druhé variantě, druhý hráč odejde z místnosti. Pak si úlohy vymění.

Jedno družstvo jde za dveře a tam si určí úkoly při dramatizaci některého přísloví. Nato vstoupí do místnosti a začne přísloví znázorňovat. Uhodne-li druhé družstvo do dvou minut předvedené přísloví, získá bod. Pak si družstva vymění úlohy. Po několikerém vystřídání úloh hru ukončíme. Zvítězí družstvo, které získalo víc bodů. Mladí ležáci--staří žebráci. Dva nebo několik hráčů lehne si a chrápe, jiní se shrbí, dělají starce a prosí o almužnu. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Jeden hráč se klidně prochází, druhý znázorňuje kopání jámy a současně posunky ukazuje na prvního, že ji kope pro něho. Nakonec se neobratně otočí a upadne, jako když padá do jámy. Nematuj čerta na zeď. Jeden hráč se snaží prstem namalovat na zeď čerta, druhý mu v tom překáží.

Hráči--turisté napodobují gesty a mimikou nástup do vozu a ukládání věci do zavazadlové sítě. Vtom první shledá, že zapomněl doma na stole jídlo a vzal s sebou jen prádlo. Vzápětí na to zjišťuje druhý, že si rozbil v tlumoku láhev malinovky. Poté oznamuje třetí, že ztratil peníze a jízdenku. Čtvrtý zjistí, že nasedl do nesprávného vlaku, bere si tlumok prvního; první utíká za ním, aby mu vysvětlil záměnu. Pátý při kontrole obsahu pozná, že místo stanu mu mladší bratr zabalil povlak s přikrývkami. Šestý zapomněl mapu, sedmý buzolu, osmý kapesní lékárničku. Hráči, kteří předvádějí tuto pantomimu, nesmějí hovořit. Všechno naznačují pouze mimicky. Ostatní po skončení výstupu hádají, co se komu přihodilo.

Představte si vlakové kupé, v němž cestuje šest, sedm, osm lidí. Každý z cestujících má jiné vlastnosti, jiný charakter. Sešli se tu např. optimista, hádavý neurotik, flegmatik, bojácná studentka, hysterická žena, nervově postižený, pesimista atd. Role přiděluje vedoucí hry tak, aby o nich ostatní cestující nevěděli a dali si navzájem možnost vyniknout a projevit se. Ostatní účastníci hry se rozdělí do 6--8 skupinek (podle počtu cestujících) a úkolem každé je uhádnout, kdo z předvádějících jakou roli dostal.

Jedno družstvo jsou diváci, druhé herci. Vedoucí hry uloží každému hráči z družstva herců, aby co nejlépe zahrál určenou osobnost. Herci jeden po druhém přicházejí na scénu a diváci se snaží poznat předváděné slavné osoby (státníky, vojevůdce, umělce apod.). Obměna: Hodí se i jako soutěž jednotlivců: slavné osobnosti předvádí jeden herec a všichni ostatní jsou diváky. Kdo z nich předváděnou osobnost pozná první, dostává bod. 0 celkovém pořadí rozhodne součet. Také je možno, aby ten, kdo uhodne první, vystřídal herce a předváděl sám osobnost, kterou si sám zvolil. Svého práva se však může vzdát a postoupit je jinému.

Skupiny vyšlou k vedoucímu vyslance, jemuž vedoucí sdělí nějaký příkaz pro družinu (zazpívejte sborově první sloku písně 'Čtyři koně ve dvoře',...) Vyslanci se rozejdou ke svým družinám a naznačí jim posunky daný úkol. Nesmí pohybovat ústy, aby naznačili slova, ani psát prstem ve vzduchu. Smí na otázky přikývnout nebo zavrtět hlavou. Družina, která prvá úkol provede, vyhrála.

Země původu se naznačuje pomocí ruky --- slepé mapy. Východní polokouli znázorňuje dlaň, západní pak hřbet ruky. Následuje dělostřelecká příprava na pantominu. Hráč ukáže na prstech počet slov, malá slova (předložky, spojky,...) se ukazují jako ohnuté prsty. Dále hráč ukáže, které slovo bude předvádět. Smí ukázat o jaký slovní druh jde (1 --- podstatné jméno, 2 --- přídavné jméno,... 10 --- citoslovce). Počet písmen se ukazovat nemůže. Po této přípravě hráč pantomimicky znázorňuje vlastní slovo a to tak dlouho, než ho jeho soukmenovci uhádnou, nebo než se rozhodne ukazovat nějaké jiné slovo. Jako pomůcky je povolené používat jen spoluhráčů. Nesmí se psát, kreslit ani používat prstovou abecedu. Hráč nesmí mluvit ani vydávat žádné jiné zvuky (např. vrčet jako auto). synonymum --- otáčení ruky, jako když chceme naznačit, že něco je podobné ohýbání --- ukazuje se dvěma rukama, jako když se něco ohýbá Až skupina název filmu uhádne, nebo hráč vyčerpá všechna slova, skupiny si navzájem vymění úlohy. Cenné zkušenosti, které člověk nasbírá při této hře, v životě často uplatní, zvláště při cestách do ciziny nebo při zahraničních návštěvách.