Táborové hry

Rozviňte na kraji stolu dlouhý pruh papíru, rozdělený na pravidelná políčka. Může jich být 20--50. Na jednom konci stolu nakreslete 3 soustředné kruhy--první o průměru 10 cm, druhý 6 cm, střední 2 cm. Pak na ně cvrnkejte z opačného konce stolu desetník. Hráč má právo posunout svou značku na pruhu papíru o jedno pole dál, jestliže se mince zastaví na největším mezikruží. Zasáhne-li střední mezikruží, posune svou značku o 2 pole, zůstane-li mince ležet ve středním kroužku, posune značku o 3 pole. Všichni se pravidelně střídají. Kdo dorazí k cíli nejdříve, vyhraje.

Na louce vytvoříme družstva a uvnitř těchto družstev dvojice. Každé dvojici svážeme vnitřní nohy k sobě šátkem. Na znamení vyskáče první dvojice z družstva, obskáče mety před sebou a vrací se zpět do družstva, kde dá znamení druhé dvojici v družstvu atd. Zvítězí to družstvo, které se dříve vystřídá.

kterou mají hráči za úkol v co nejkratším čase absolvovat tak, že běží vedle sebe a mají svázané nohy (levá noha jednoho s pravou druhého). Která dvojice je v cíli první, vyhrává.

V jistém africkém kmeni skládají dospívající chlapci, když jsou přijímáni za bojovníky, zvláštní zkoušku. Mladý adept odejde na určenou dobu do džungle a musí se o seba sám postarat. Před odchodem ho celého nabarví bílou hlinkou, která ho v terénu prozrazuje a nutí, aby se úzkostlivě skrýval. Když ho uvidí dospělý bojovník z jeho kmene, může ho zabít. (Krutá výchovná metoda, ale kmen tak získával opatrné a schopné bojovníky.) Časti tábora (mladším chalapcům) se vymezí kus lesa, v kterém se mají schovat. Všichni mají moukou zabílené tváře, aby je bylo za soumraku dobře vidět. Deset minut po jejich odchodu za nimi vyrazí zbytek tábora. Koho do půlhodiny nenajdou, ve zkoušce obstál. Tuto hru je dobré začít za soumraku, když je úplná tma, už to není ono. Pozor, aby to děti s tím vraždením nevzali příliš vážně!

Hráčům zavážeme oči a poté je klikatě odvedeme rozumně daleko od místa ubytování. Poté jim řekneme, že za dvě minuty si můžou sundat šátek a vyrazit zpět, a rychle utečeme z dohledu. Kdo se vrátí nejdřív, vyhrává. Při drsnější verzi necháme starší hráče, aby si nabalili batoh "jako na dlouhý pochod", rozvezeme je autem a po dvojicích (nejlépe koedukovaných) vysadíme na neznámém opuštěném místě (cca 5 km od základny). Která dvojice se vrátí bez map, buzol a baterek nejdříve (do rána), vyhrává.

Jde o noční závod jednotlivců na pokud možno méně přehledné a dostatečně členité trati o délce 1--2 km. Ve dvou až tří minutových intervalech jsou spáči buzeni slovy: ,,Vstávej, rychle se oblékni, obuj, vezmi baterku a přijď za mnou. Začíná závod (hra), běží ti čas.' Největší šanci na vítězství má ten, kdo je schopen se rychle probrat a překonat nepříjemný moment buzení. Čas totiž začíná běžet právě v okamžiku buzení. Kdo se nedostaví k vyzvednutí nezbytných informací do 10 minut, je buzen podruhé, po dalších 10 minutách potřetí vždy stejným způsobem, přičemž se vždy znovu začíná měřit čas. Venku je k dispozici mapka prostoru závodu se zakresleným kontrolním bodem, který by měl být umístěn na výrazném místě. Běžci je pak zabavena baterka a dostává úkol přinést kupón z kontrolního stanoviště. Závod pro něho končí odevzdáním kupónu v cíli.

U této hry je důležitá tma. Nejlepší je hrát v území, kde se dá běhat, ale zároveň tam jsou místa na schování. Jeden hráč je na začátku upír, ostatní jsou lidi. Na konci jsou všichni upíři. Mezi tím se hraje. Nejdříve se lidé rozmístí po území. Potom upír vyrazí. Koho se dotkne ten zařve a je z něho taky upír. Když se upír pohybuje, musí vydávat zvuk (buď mlaská nebo tleská). Doporučuji dát na začátku schopného upíra, protože to může být celkem složité někoho chytit.

Každý hráč dostane 1 svíčku, hraje se po družstvech. Úkolem je projít se zapálenou svíčkou soupeřovou brankou. Pokud je hráči sfouknuta svíčka, nesmí ostatní nijak omezovat ni ohrožovat a vrací se zpět ke své domovské svíčce (ta je kousek za vlastní brankou), zde si zapálí svíčku a může jít znovu. Hráči si nesmějí navzájem zapalovat svíčky. Rozhodčí: V každé brance sedí jeden rozhodčí, který kontroluje zapalování svíček a počítá obdržené góly. Ostatní rozhodčí pobíhají po poli a kontrolují sfoukávání apod.

Tato hra je vlastně malou autogramiádou. Úkolem je získat co nejvíce podpisů čarodějnice. Čarodějnice se Vám však podepíše pouze pokud jí odevzdáte podpis Sněhurky a Sněhurka se Vám podepíše pouze po odevzdání podpisů všech sedmi trpaslíků. Trpaslíci se většinou podpisují na požádání, někteří však občas mají divné požadavky (chtějí, aby jste jim zazpívali, namalovali domeček, skákali na jedné noze a podobně, trpaslíci jsou prostě divní a hlavně ty potvory vlezou všude). Navíc se všichni výše zmiňovaní pohybují chaoticky po tmavém lese (asi zabloudili) a jediným vodítkem jsou svíčky, případně lucerničky.

Lidem se zaváží oči a propojí se buď rukama nebo provázky do řetězu. Pak se zavedou na nějaké místo, odkud se mají dostat zpět (nesmí ale poznat, kde jsou). Nebo to může být pouze úvod k nějaké hře. Pokud se to bere jenom jako zábava, tak může každý držet svíčku a až mu zhasne, tak se všichni zastaví a počkají, až si to poslepu připálí od ostatních. Nebo můžou lidi dělat blbosti jako poslepu putovat po řetězu,...

Domorodci unesli našeho přítele do džungle. Úkolem hráčů je projít v noci vytyčenou trasu a po cestě hledat uneseného (jeho obrázek). Ten, kdo jej najde, se pod podobiznu podepíše.

útočníků je donést na místo, které obránci brání (pevnost), určitý počet střelného prachu--korálků. Obránci mohou útočníka zneškodnit tak, že na něj na max. 3 vteřiny zasvítí baterkou a pak řeknou nahlas jeho jméno. Ten se pak musí vrátit na základnu. Základna je místo asi 50 m od pevnosti, kde si útočníci berou nové korálky.

Jeden z hráčů se postaví doprostřed louky, vezme si baterku a zaváže oči. Ostatní se postaví v dostatečné vzdálenosti okolo něj. Na dané znamení se začnou pomalu přibližovat ke středu. Pokud středový hráč někoho uslyší, zamíří na něj světelný kužel baterky. Pokud zasáhne, hráč vypadá. Středový hráč nesmí samozřejmě kmitat světlem sem tam, svítí jen pokud chce na někoho ukázat. Platí jen konečný zásah, nejsou vyřazeni ti, které kuželem jen ,,přejede'. Vyhrává ten, kdo se dostane první k baterce, případně kdo bude nejblíže po uplynutí časového limitu.

Vyznačíme čtvercové území velikosti cca 50$ imes$50 m (podle počtu hráčů), ohraničíme ho v rozích baterkami nebo petrolejkami. Do středu území pak umístíme páté světlo, obalené červeným papírem. Pod světlem s narudlou září bude hromádka bonbónů. Rozdělíme oddíl na dvě stejně početná družstva. Jedno družstvo, ,,strážci', se rozestaví podél hranic. Úkolem druhého družstva je proplížit se až k bonbónům, vzít si právě jeden bonbón a vyplížit se s ním ven z území, aniž by ho strážce spatřil a dotkl se ho. Koho se strážce dotkne, musí odevzdat bonbón a vrátit se zpět za hranice. Vítězí ten, kdo přenese v určitém časovém limitu více bonbónu. Pak se družstva vystřídají.

Před začátkem hry si každý připraví alespoň 5 lístečků s textem typu 'Bylo to úžasné', 'Jsi ohromující' apod. a dubový kůl (stačí symbolický). Poté každému dáme kartu--kdo dostane červenou je člověk, kdo černou je upír (upírů by mělo být podstatně méně než lidí). Poté začíná vlastní hra. Všichni se nezávazně baví a kdokoli může vyzvat osobu druhého pohlaví, aby si vyšli na procházku. Pokud vyzývaný souhlasí, pak se dostaví k baru, kde jim barman načepuje něco k pití (třeba táborový čaj) a dá jim drobné občerstvení (piškoty, lipa apod.). Pak se dvojice odebere na procházku po okolí a přitom si nezávazně povídají (např. o počasí, o hvězdách ,...) a přitom se snaží zjistit zda ten druhý náhodou není upír (pozn. upíři nenávidí česnek a trpí klaustrofobií atd.). Na konec se buď políbí nebo jeden z nich toho druhého propíchne (symbolicky). Pokud se políbí dva lidé, vymění si výše popsané lístečky. Pokud se políbí člověk a upír, tak je člověk nakažen a stává se upírem. Pokud se políbí dva upíři tak jenom ztrácí čas. Pokud člověk propíchne upíra, tak je upír mrtev. Pokud propíchne člověk člověka, tak je propíchnutý mrtev a vrah jde dobrovolně do doživotního vězení. Upíři píchat nesmí. Úkolem hráčů je nasbírat co nejvíc lístečků, úkolem upírů je nakazit co nejvíce lidí. Tma zde není nezbytně nutná, ale je to stylovější (ideální je šero a mlha).

Obrovská novina: nad loukou se převrhlo poštovní auto plné peněz. Je třeba si vzít svíčku, utíkat na louku a sbírat. Postavy se svíčkami se míhají po louce a sbírají předem rozsypané papírky tak dlouho, než vedoucí neodpíská konec hry.

Noční hra na motivy události z doby honu na indiány, kdy byly indiánské kmeny zaháněny ze svého území do rezervací. Jeden z těchto kmenů z vymezeného území uprchl, byl stíhán vojskem a obklíčen. Na kraj však přišla hustě mlha poté hned tma. Velitel vojáků proto odložil rozhodující útok na ráno. Byl si zcela jist, že obklíčený kmen nemůže uniknout. Když se však ráno zvedla mlha, byla past prázdná, po indiánech se jakoby slehla zem. Hráči se rozdělí na dvě poloviny, jedna se snaží za tmy druhou ,,pochytat' při útěku z lesa. Hraje se na tři kola. Vyhrává ta skupina, která zachytí více utíkajících soupeřů.

Skupinka lidí si nedaleko tábora zřídí nouzový tábor a něco tam dělají. Družinky se k nijak zvlášť nehlídanému táboru postupně přibližují a zapisují si, co tam dotyční lidé dělají a jak vypadají. Jako obměnu lze hru hrát bez bloku a tužky. Hráči si musí vše pamatovat.

Hrají dvě skupiny, jež jsou od sebe vzdáleny 200--500 metrů. Každá skupina si rozdělá ohníček a určí dva hráče, kteří předvádějí u ohníčku nějakou typickou činnost. Zbytek hráčů v každé skupině je rozdělen na pozorovatele a průzkumníky. Na daný signál se snaží průzkumníci dostat co nejblíže k ohníčku druhé skupiny a zjistit, co se tam děje. Pozorovatelé mají za úkol v prostoru okolo vlastního ohníčku chytit soupeře. Chycení zůstávají v zajetí. Vítězí ta skupina, která se dozvěděla, co se děje u ohníčku protivníka. V případě, že se to podařilo oběma skupinám, vítězí ta, která ztratila méně průzkumníků.

Na kopci je viditelně umístěna lucerna. Hráči se dělí na obránce a útočníky. Útočníci se chtějí dostat k lucerně a obránci jim v tom brání.