Táborové hry

Příběh: Na divokém západě jsou pošty a vy jste dopravci Pony expressu a vozíte poštovní zásilky. Práce je to riskantní, protože na území se pohybují indiáni a dělají neplechu. Na území rozmístíme 7 pošt (je vhodné, aby pošty věděli přibližně o poloze ostatních--z důvodu ohodnocování zásilek (viz níže)). Hráči vždy dojdou na poštu, zde vyfasují zásilku a poté co ji doručí do cílové stanice (ta je vždy pevně dána, takže na počátku hry nejdříve hráči potřebují zjistit, kde která pošta je) vydělají nějaké peníze. Peníze se zapisují stejně jako minule na 'kreditní karty'. Každý u sebe může mít max. jednu zásilku. Jsou tři druhy zásilek: dopisy, balíky, telegramy. Základní druh je dopis. Ten prostě dostanou a když ho doručí dostanou peníze. Když doručují balík, musí zaplatit zálohu, ale když ho doručí, dostanou více peněz než za dopis. Aby jsme mohli provozovat telegramy, je potřeba, aby pošty měli přesně seřízený čas (max. odchylka 5 s) nebo vysílačky. Za telegram se neplatí záloha, ale musí být doručen do určitého času (z tohoto důvodu jsou nutné výše uvedené potřeby). Množství peněz, které za zásilku hráč dostane, vždy určuje odesílatel a měl by přitom přihlížet k vzdálenosti mezi poštami. A teď indiáni. Jsou zde dva rody--Siuxové a Apačové. Apačové kradou zásilky, to znamená, že když chytnou hráče, který něco veze,tak mu to seberou (což je nepříjemné zvláště u balíků). Siuxové jdou po penězích--prostě hráči odepíšou z jeho konta určitou částku. Indiáni samozřejmě nesmí na pošty. Siuxové a Apači se nemají rádi a řvou na sebe (zvláště důležité pravidlo). Pozn. 1 Žádný hráč se nesmí zadlužit, to znamená, že nemůže vozit balíky, dokud na to nemá peníze a že ho Siu$ imes$ nemůže okrást o víc peněz než hráč má. Pozn. 2 Je dobré, když pošty dávají indiánům tipy na příliš bohaté hráče (aby si moc nevyskakovali).

Příprava: Vyrobíme asi 20 pokladů--poklad je papírová cedulka. Z jedné strany má napsáno jaká je jeho cena a co je potřeba k jeho vytažení (viz níže). Z druhé strany je vlastní poklad--básnička (doporučený autor: Jan Vodňanský, krátké a vtipné básničky). Cedulky umístíme do herního území básničkami dolů. Dále vyrobíme lístečky--těch bude tolik kolik hráčů a každá má na sobě jedno z následujících slov: baterka, lano, nůž, batoh (rozvrstvení pravidelné, lze změnit). Na počátku hry si každý hráč vylosuje jeden lísteček a od této chvíle představuje danou věc. Vlastní hra: K vytažení každého pokladu jsou potřeba nějaké věci (viz. cedulka), např. 2 nože a 1 baterka. To znamená, že se u cedulky musí sejít daný počet lidí zastupujících dané věci. Když se sejdou mohou cedulku otočit, naučí se básničku nazpaměť a vydají se za šéfem hry. Poté co mu básničku sborově zarecitují, jim je každému připsán daný počet bodů (viz. cedulka). První skupinka, která daný poklad vytáhne dostane prémiové body navíc. Samozřejmě žádný hráč nesmí vytáhnout 1 poklad se dvěmi různými skupinami. Je důležité, aby zastoupení jednotlivých věcí na cedulkách bylo rovnoměrné, tj. aby všichni měli stejné šance. Úkol hráčům navíc komplikují potvory, každou nějak pojmenujeme (tygr, had, žížala...) a každá se projevuje jinak. Když potvora hráče plácne, musí hráč splnit úkol charakteristický pro tuto potvoru (udělat 10 dřepů, vyzout si botu, obskákat na 1 noze 3 stromy, apod.). Vítězí samozřejmě hráč, který má na konci nejvíce bodů. Konec je po předem neurčené době (dle vůle šéfa hry). Tip dne: Je dobré udělat jeden poklad, na který je potřeba hodně lidí, který je za hodně bodů a který je hodně hlídán potvorami. Nedoporučuji pak ukončit hru těsně předtím než se naučí básničku zpaměti (z vlastní zkušenosti).

Legenda: Kdysi kdesi byl mocný válečník Ašóka a ten dobil velká území. Když ho to přestalo bavit (to dobývání) usadil se, stal se panovníkem a vytvořil moudré zákony. Aby si všichni zákony dobře pamatovali, nechal je vytesat do kamene (resp. napsat na papírky) a rozmístit po svém území. Teď na to přišla muzea a najali si Vás, abyste pro ně zjistili co je na těch deskách napsáno. Ale pozor, král Ašóka byl filuta a ty zákony zapsal nějak fikaně (asi aby to ti poddaní neměli při čtení moc jednoduché). (Pozn. Existuje dokonce sada mouder určených speciálně pro tuto hru, ale mě osobně se moc nelíbí a dávám přednost Murphyho zákonům či R. Fulghumovi (Všechno co opravdu potřebuji znát jsem se naučil v mateřské školce), ale možno použít jakákoli jiná moudra). Příprava: Na papírové cedulky napíšeme vybraná moudra ve vhodných šifrách (přiměřeně schopnostem hráčů). Cedulky poté rozmístíme po území. Pravidla: Hraje se po malých družstvech či po jednotlivcích (v případě schopnějších jedinců). Úkolem hráčů je nalézt a zapsat texty na deskách a rozluštit je, přičemž je důležité, kdo to zvládne první. Za přinesení zapsaného textu je 1000 za vyluštění je další 1000. Kdo však daný nápis přinese, resp. rozluští první dostává navíc prémii 3000, tj. celkem 4000 (maximálně lze tedy získat za jednu desku 8000). Při odevzdávání textu či rozluštěné šifry šéfovi hry musí být celé družstvo pohromadě, jinak se může pohybovat rozděleně. Situaci hráčům komplikují domorodci, kteří jim vždycky, když je chytnou seberou veškerý popsaný papír. Vítězí samozřejmě družstvo, které má na konci nejvíce bodů.

Po lese jsou rozmístěny papírky s příklady (+5, -4,...) Složitost se volí podle věku hráčů. Úkolem každého hráče je všechna čísla oběhnout a oznámit výsledek. Jsou-li příklady pouze na sečítání a odečítání, je možno rozmístit papírky chaoticky. V opačném případě je nutno rozmístit papírky podél cesty nebo je číslovat.

Každé družstvo si mezi sebe tajně rozdělí následující 'hodnosti': - tatíček Noe - maminka Noemová - starší syn (Šém) - mladší syn (Chám) - dceruška (Jáfet) Dále si každé družstvo 'zaparkuje' někam na kraj území svoji Archu (ešus). Vlastní hra: úkolem družstev je získat co nejvíce párů zvířat (osamocená zvířata se nehodnotí), tj. například kohout + slepice, velbloud + velbloudice, had + hadice atd. Zvířátka získávají tak, že chytají vedoucí nebo okrádají ostatní družiny. Když chytnou vedoucího, tak jim dá náhodně vylosovaný lísteček (každý vedoucí má narozdíl od hry Safari lístečky s různými zvířaty a z nich náhodně vybírá). Při okrádání funguje soubojový systém stejně jako u hry Maršál a špion, tj. vyšší hodnost bere nižší, dceruška přebije tatínka. Výherce obere poraženého o zvířátka (tady nikdo neumírá). Nikdo nesmí mít u sebe více než tři zvířátka. Kdykoli lze odnést ulovenou kořist do Archy--zde je v bezpečí, Archa se nesmí vykrádat ani se nesmí chodit příliš blízko k cizí Arše (asi 10 m). Vyhrává družstvo, které má na konci nejvíce dvojic zvířat. (Je možno dovolit na konci obchodování, tj. družstva si mohou zvířátka vyměňovat.) Soubory s obrázky zvířátek (archa1.gif, archa2.gif) jsou přiloženy.

Na hustě zalesněném svahu nebo jiné špatně přehledné ploše (asi 150 krát 150 m) rozmístíme barevné kartičky. Plocha, na níž jsou, představuje rezervaci, kam se hráči vydávají na lov vzácných motýlů (kartičky). Ne každý motýl má stejnou hodnotu: bílý je za jeden bod, žlutý za dva, modrý ze tři, hnědý za čtyři a zelený za pět bodů. Hráč si může nasbírat libovolný počet motýlů. Ulovení motýli musí být nošeni viditelně. Protože jsme v rezervaci, může nás zpozorovat bdělý správce, který pak neukázněné návštěvníky pronásleduje až na hranice rezervace. Úlohu správce, který víceméně usměrňuje průběh celé hry, zastává obvykle instruktor nebo některý fyzicky zdatný hráč. Jestliže správce někoho chytí, získává okamžitě všechny jeho motýly a může je opět vypustit na svobodu.

Vedoucí ukrývá venku na různých místech lístky, přičemž na každém lístku vždy napíše neurčitě, kde asi je lístek další. Například: 'Další lístek je asi 5 metrů odtud pod kamenem.' Nebo: 'Další lístek v okruhu 15 kroků.' Nebo: 'Další lístek je pod červenou barvou.' (Lístek je ukryt pod cihlou.) A podobně. Všichni účastníci hledají společně. Objevitel lístku dostává 1 bod. Objeví-li jej současně 2 či více hráčů, mohou podle úmluvy dostat po bodu buď všichni anebo nikdo.

Ve vymezeném uzemí je skryta latrína (= ešus s cedulkou Latrína) s papírky označenými latrína či WC. Úkolem hráčů je najít latrínu a poté získat co nejvíce potvrzených lístečků--musí dojít na latrínu, vzít jeden lísteček, dojít za latringirl, která sedí někde na kraji území, nechat si lísteček potvrdit a mohou jít znova. Aby to nebylo tak jednoduché, pobíhají v území průjmy. Průjmů je asi sedm a mají svá jména (cedulky na zádech - např. řídký, nekonečný,...). Každý hráč má na počátku 3 toaletní papíry (= životy). Pokud hráče chytne průjem, sebere mu 1 toaletní papír. Pokud někoho chytne průjem a on nemá toaletní papír, je vyřazen ze hry. Průjmy nesmí příliš blízko k latríně a k latringirl. Další postavou je zácpa--pokud hráč chytne zácpu, dostane 1 toaletní papír. Hraje se po určitou dobu (cca 30--45 min.).Vítězí ten, kdo má nejvíce potvrzených papírků. Pokud má více lidí stejný počet papírků, vyhrává ten z nich, který si zapamatoval více jmen průjmů. Doporučená cena pro vítěze je role pravého toaletního papíru.

Jsou určena dvě spolu sousedící (nejlépe obdélníková) území, na kterých jsou rozházeny lístečky. Každé ze dvou družstev má za úkol přenést co nejvíce lístečků na své území a zároveň bránit lístečky na svém území před ostatními. Na svém území mohou být ukořistěné lístečky umístěny kdekoliv, ale tak, aby nebyly všechny po hromadě. Hráč, který je chycen na nepřátelském území vypadává (popř. 3 min nehraje). Hrát může i družstvo třetí (cikáni), kteří se toulají, nikde nemají domov a pouze kradou. Své lístečky si odnášejí do skrýše mimo území. Každý smí vzít max. jeden lísteček za jeden přechod hranic.

Po lese je všelijak rozmístěno asi 20 všelijakých kreseb. Družstva musí všechny malby najít a omalovat si je do zápisníku. Vítězí nejrychlejší, na pořadí kreseb v zápisníku nezáleží. Kromě rychlosti je též možné hodnotit jak moc kresby v zápisníku odpovídají předloze z lesa.

Ve vymezeném prostoru vedoucí umístí očíslované lístečky. Počet lístků je všem znám. Oddíl se rozdělí na 2 či více skupin, které se snaží najít co nejvíce lístečků. Družina, která jich najde víc, vyhrává. Obdobně můžeme při rozděleni do družin dát barevné lístky, nebo v případě dvou družin lichá a sudá čísla, která družiny hledají. Která z nich má dříve všechny určené lístky, vyhrává.

Vedoucí hry si předem doma připraví padesát malých čtverečků papírků, pokud možno nějaké tlumenější barvy (mohou být i různobarevné) a očísluje je zřetelně psanými číslicemi od jedničky do padesátky. V nepřítomnosti hráčů je ukryje v klubovně na nejrůznějších místech (zastrká je třeba za rámečky obrázků, pod nohy skříní, do skulin ve stolech a židlích, za přístupnou lištu mezi podlahou a stěnou, pod nějaké předměty na poličkách a podobně). Vždy ale tak, aby aspoň nepatrný růžek bylo vidět. Tím mistrněji budou lístky ukryty, tím obtížnější a zajímavější bude jejich hledání, až hra začne. Po příchodu hráčů jim vedoucí hry vysvětlí, co kde mají hledat, přičemž samozřejmé přesná místa úkrytů jednotlivých lístků neprozradí. A dodá, že trojice lístečků, jejichž čísla jsou za sebou (například 14, 15, 16 nebo třeba 38, 39, 40 či 7, 8, 9 atd.) platí za čtyři lístky. Proto si mohou hráči během hledáni nalezené lístky mezi sebou ještě vyměňovat, aby každý docílil co největšího počtu takovýchto trojic. Hraje každý sám na svou pěst. Úkolem každého hráče je, aby při skončení hry měl co největší počet lístků. Po určité době, když nálezy lístků jsou už vzácné, protože většina jich už je nalezena, vedoucí hry oživuje hledání zbylých lístků různými pokyny, například: 'Jeden lístek je ještě na severní stěně! Další je kdesi asi 10 centimetrů od podlahy. Jeden lístek pořád ještě odpočívá v jedné ze šesti židlí!' A podobně. Když už skutečně nelze nic nalézt, vedoucí hru skončí a pak jsou každému z hráčů jeho nalezené lístky spočteny. Za každou trojici s čísly za sebou jdoucími se mu připočte jeden lístek navíc jako 'prémie'. Vítězem je samozřejmě hráč s největším počtem lístků.

První krok při přípravě této hry je sestavit vhodný potravní řetězec. Já zde popíši ten, který jsme používali my, ale klidně si udělejte svůj. Stupeň 0: tráva, třešně, kopretiny, coca-cola, hamburger hodnota stravy 1 Stupeň 1: čmelák (žere třešně, kopretiny), brouček (žere trávu, kopretiny), bakterie (žere stupeň 2,3) hodnota stravy 2 Stupeň 2: zajíc (žere trávu), špaček (žere čmeláky, třešně), blboun (žere čmeláky, broučky) hodnota stravy 3 Stupeň 3: medvěd (žere zajíce, blbouna), orel (žere zajíce, špačky) Stupeň 4: člověk (žere coca-colu s hamburgrem a chytá bakterie) Stupeň 0 je reprezentován lístečky poházenými po lese. Všichni hráči začínají na stupni 1, kdo umře může začít znova na stupni 1. K přestupu na vyšší stupeň je vždy potřeba nasbírat potravu s hodnotou alespoň 5 (výjimka bakterie, viz. níže). To znamená, že pokud jste čmelák musíte na začátku nasbírat 5 lístečků s třešněmi či kopretinami. Na druhém stupni již můžete lovit také zvířátka 1. Stupně, to znamená, že když někoho chytnete, seberete mu jeho cedulku a on začíná znova. Takže takový špaček může nalovit třeba 2 čmeláky a 1 třešeň nebo 5 třešní nebo atd. Obdobně je to se stupněm 3. Výjimka jsou bakterie, které loví zvířata stupně 2 a 3 (na ulovení medvěda či orla jsou potřeba 2 bakterie, které plácnou oběť těsně po sobě) a stačí jim k postupu na další stupeň pouze 1 kořist. Účelem celé hry je stát se člověkem a nasbírat co nejvíc bodů. Člověk získá 5 bodů za hamburger s coca-colou, 1 bod za samotnou coca-colu či hamburger či za ulovenou bakterii. Pozn. k realizaci: Je dobré udělat aspoň 3 stanoviště na kterých budou probíhat postupy na vyšší úroveň a 'oživování mrtvých' (aby se netvořili fronty) a 1 recyklátora, který bude znova rozmisťovat posbírané papírky.

Někde jsou rozházeny lístečky potištěné tečkami jako domino. Úkolem hráčů je posbírat papírky a potom složit co nejdelší řetěz.

V lese je viditelně rozmístěno 10 očíslovaných kartiček. Hráč musí oběhnout všechna čísla a dotknout se stromu na nichž číslo visí. Možno modifikovat pro hromadné použití. Počet kartiček je roven počtu hráčů v jedné skupině. První hráč oběhne strom, na němž visí první číslo, pak se vrátí na start, kde se k němu připojí další hráč a spolu oběhnou strom s druhým číslem... Když celá skupina oběhne poslední číslo, vrátí se všichni na start, kde se od nich odpojí první hráč. Zbytek družstva běží oběhnout strom s předposledním číslem. Hra pro skupinu končí v momentě, kdy se poslední hráč vrátí sám od prvního čísla.

Každý hráč v družstvu obdrží 5 životů (prázdných kartiček) a jednu kartičku s číslem 1--$x$, kde $x$ je počet členů družstva. Čísla se nemohou během hry měnit. Úkolem každého hráče je běhat po lese a hledat protihráče z jiných družstev. Potkají-li se dva hráči, jeden z nich může vyzvat toho druhého na souboj. V rámci souboje si hráči ukáží své číslo. Vítězí hráč s nejvíce životy.

Dvě skupiny mají své základny, k nimž se nesmí nikdo z protivníků přiblížit na 20m. Každý hráč má prut a kartičku s číslem 0 nebo 1 až $x$. Kartičky se nemohou během hry měnit. který z protivníků má jaké číslo. Hráči mají svá čísla v kapse. Potkají-li se dva, vyzvou se, aby si ukázali čísla. Vyšší číslo vezme soupeři jeden prut. (jednička bere $x$) Odebraný prut odnese na svou základnu. Ten, komu byl prut odebrán, jde též na svou základnu pro jiný prut. Když tam žádný není, je vyřazen, dokud někdo nepřinese. Nula nezajímá a ani není zajímaná, jen zjišťuje čísla. Vítězí to družstvo, které zná rozmístění čísel u soupeře.

Ráno začne netradičně, poplachem. Do objektu vnikla neznámá bakterie, je nutné odmoření základny. Po celém objektu jsou rozházeny papírky (po zemi, pod skříněmi, všude). Úkolem skupin je sbírat bakterie. Kdo sebere více bakterií, vyhrává.

půldruhém kilometru si vyberou místo, které by se mohlo stát konečným bodem cesty. Najdou zde nějaké místo (např. pařez u cesty), zakreslí je do náčrtku a nechají tam polovinu tajemného dopisu s pokyny pro další činnost. Druhou polovinu dopisu (tu méně důležitou) spolu s nakresleným plánem cesty předají skupině B, která se ihned vydá na cestu. Lze hrát i paralelně. Obě skupiny jdou nejprve nakreslit plány, pak si je spolu s prvními polovinami dopisů vzájemně vymění a jdou hledat druhé poloviny dopisů.

Přiřítí se uřícený vedoucí a zmateně povídá, že ztratil cosi. Mluví zbytečná slova, ale občas řekne něco o místě, kde to ztratil a jak se tam jde. Opakuje to. Hráči se nesmí na nic ptát a nic si psát. Kdo již ví dost, jde hledat. Kdo to cosi najde nejdříve, vyhrává.