Táborové hry

Hra se koná v lese o rozloze asi 500m$^2$. Vedoucí s oddílem obejde území a v pravidelných odstupech nechává jednotlivé členy. Hrají-li čtyři oddíly, budou na daném místě čtyři lidé, každý z jiného oddílu. Každé čtveřici dá zalepenou obálku se vzkazem: ,,Najděte co nejrychleji svou družinu. Nesmíte však opustit území pro hru vyhrazené.' Čtveřice, v nichž jsou vedoucí družin, mají ještě připsáno: ,,Až bude vaše družina celá, smíte se vrátit zpět do tábora.' Čtveřice mají obálku pro zahájení hry rozlepit a udělat to, co je v ní napsáno. Jakmile jsou všichni hráči rozmístěni, hra může začít. Vítězem se stává ta družina, která se co nejrychleji dostaví v plném počtu do tábora.

Hra spojuje znalost práce s mapou a busolou s plněním bojových úkolů. Vedoucí hry seznámí všechny hráče s celkovou situací a se smyslem hry. Podrobně jim ukáže na mapě, že v prostoru lesa nebo určité kóty bylo vysazeno nepřátelské mužstvo. Jejich úkolem je pozorovat pohyb našich družstev a získat zprávy pro nepřítele. Vedoucí hry rozdělí hráče do dvou až čtyř družstev a za výsadkáře zvolí tři nejobratnější hráče. Jednotlivá družstva mají své velitele. Vedoucí vysvětlí celý postup bojové akce na mapě. Oznámí, kde se skrývají výsadkáři. Toto místo je vzdáleno od výchozího bodu 3 až 5 kilometrů. K akci se hodí les, vrchol kopce porostlý lesem atd. Každé družstvo má určenu pochodovou trasu, kterou musí při přechodu dodržet. Družstva postupují samostatně. Předtím ještě vedoucí na mapě ukáže, jakým způsobem družstva provedou obklíčení, v kolik hodin musí zaujmout postavení k útoku a jak bude navázáno spojení mezi družstvy, aby se uzavřel kruh kolem místa, kde se výsadkáři skrývají. Vedoucí družstev mají k dispozici mapy, busoly, nebo si situaci nakreslí na náčrtky. Vysvětlení musí být přesné, aby bylo všem hráčům jasné, jak bude akce provedena. Úkol výsadkářů: vedoucí hry vyšle asi o hodinu dříve skupinu výsadkářů do předem určeného místa. Ti se pak musí dobře ukrýt, zamaskovat, využít i různých lstí, např. vylézt na stromy apod. V předem určenou dobu, kdy mají být družstva připravena k útoku, tzn. v době po uzavření kruhu, se snaží výsadkáři proniknout kruhem hráčů, využít nastalého zmatku a uniknout z obklíčení. Postup družstev musí probíhat skrytě a je potřeba dodržovat stanovené časové limity. Podaří-li se družstvům zajmout aspoň dva výsadkáře, vyhrávají. Zajmou-li jen jednoho, vyhrávají výsadkáři. Vedoucí hry předem určí, kde se všichni hráči shromáždí po skončení hry. Hru zhodnotí a vytkne případné nedostatky a chyby.

Úkolem hlídky nebo jednotlivce je v co nejkratším čase nalézt všechna kontrolní stanoviště zakreslená v mapě; překreslí si je do své mapy a současně dostane i slovní popis umístění kontrolních bodů. Trať vedeme zalesněným kopcovitým terénem a jednotlivá kontrolní stanoviště označujeme dobře viditelným červenobílým lampiónem. Postup mezi jednotlivými kontrolními stanovišti je libovolný a závisí na taktice závodníka. Délka trati se pohybuje od 2 km pro mladší žactvo až po 12 km u juniorů. Aby se závodníci odbíhající od kontrolních stanovišť a přibíhající k nim neviděli, je vhodné volit mezi azimuty tupé úhly. Kontroly mohou být živé, v podobě podpisového bloku či jako schránka, kam hráč vloží svou identifikační kartičku. Kontroly mohou být jasně viditelné nebo skryté. Vítězí ten, kdo proběhl všechna kontrolní stanoviště v co nejkratším čase. Pro děti a mládež je vhodné zařadit do závodu 4--7 kontrolních stanovišť. Obvykle se závodí podle map zhotovených pro orientační běh.

Na vyznačené trati o délce 2--4 km jsou na orientačně význačných bodech v terénu umístěny očíslované terče (např. na křižovatkách cest, na místech křižování potoka s cestou, na soutoku potoků, na vrcholech kopců apod.). Úkolem hlídky je proběhnout co nejrychleji trať a do mapy nebo náčrtku zakreslit umístění terčů. Při 10 kontrolních terčích připočítáváme k času na trati za každou nezakreslenou nebo špatně zakreslenou kontrolu 5 minut. Používáme základních map měřítka 1 : 10 000, 1 : 15 000, map orientačního běhu nebo rozmnožených mapových náčrtků.

Jeden člen družstva odejde do osamělého lesíka a dostane asi 30 minut, aby se tam dobře uschoval. Po uplynutí limitu vytvoří zbylí hráči rojnici a důkladně pročesávají les. Najdou pátrači schovaného hráče? Vhodné zvlášť při snížené viditelnosti, za šera a v mlze.

Otisk dřevěné nohy Johna Silvera, která se většinou i hluboko boří, nemůže přehlédnout ani Indián v důchodu, ani žák pomocné školy vyzvědačské. Vyberte mezi sebou Johna Silvera, obratného a vytrvalého běžce. Půjčte mu starou holínku, které nebude škoda, když její podpatek přiříznete do tvaru trojúhelníku, kruhu apod. A pak už záleží jen na jeho vynalézavosti, jak dlouhou a klikatou stopu vytvoří, než se s bedýnkou zlaťáků skryje v nějakém doupěti. Holínku lze nahradit stopovacími želízky. Jsou to plíšky určitého tvaru, přiložené zespodu k botě a shora upevněné řemínky.

jež mají co nejpřesněji do té mapy zakreslit.

Pátrači (4/5) mají mapu osady útočníků (1/5), kteří v ní skrývají zajatce. I vydají se ji hledat dle mapy a dle sluchu, protože zajatec může křičet. Až ji najdou, snaží se plácnutím vysvobodit zajatce. Útočníci jsou nesmrtelní a dotekem zajímají další zajatce. Vysvobozený zajatec se nesmrtelný vrací do tábora pátračů, kde se z něj stává pátrač. Pátrači vyhrávají, když vysvobodí všechny zajatce.

Všichni hráči jsou obráceni jedním směrem. Předstoupí před ně vedoucí, který představuje meteorologickou stanici a ohlašuje, odkud fouká vítr. Jakmile vydá zprávu např.: 'Vítr fouká od severu', hráči se výskokem snožmo obrátí k severu. Když vedoucí vykřikne: 'Vichřice!', hráči se rychle třikrát otočí kolem své osy. Zajímavost hry spočívá v rychlosti a rozmanitosti pokynů vedoucího. Starším hráčům je nožno dávat i další směry, jako např. severovýchod nebo jihozápad. Kdo se obrátí nesprávným směrem, je z další hry vyřazen.

Každý závodník má své vlastní stanoviště na čáře, od níž ve vzdálenosti 10--15 metrů jsou připraveny terče. Terč však neleží přímo proti stanovišti. Hráč si tedy zjistí podle azimutu, na který terč má střílet, a vystřelí. Kdo se trefí do špatného terče, má smůlu.

Tato hra je skvělým stopovacím cvičením, rozvíjí postřeh a pozornost. Jeden z chlapců si vezme stopovací želízka a představuje jelena. Dostane 100 fazolí a 30 plátků nakrájených z brambor. Má desetiminutový náskok. Musí za sebou nechávat stopu a vždy po třech nebo čtyřech krocích pustit na zem fazoli a po dvaceti krocích bramborový plátek. Stopa smí libovolně měnit směr. Po deseti minutách se jelen musí schovat. Stopaři se vydají po jeho stopě, sbírají fazole a bramborové plátky. Za každou fazoli dostanou 1 bod, za bramborový plátek 2 body. Kdo objeví jelena, dostane 10 bodů.

Hráč dostane slepou mapu či náčrtek, kterou musí v terénu sám identifikovat a doplnit. Slepota mapy spočívá v tom, že neobsahuje žádné textové informace. Všichni hráči dostanou stejnou slepou mapu, každý ji však dostane až na startu a hráči startují v intervalech, aby museli pracovat samostatně.

Vedoucí (trosečník) rozdělá na skrytém místě oheň a počne vysílat kouřové signály. Záchranné hlídky postupují samostatně nebo ve dvojicích a hledají dle kouře trosečníky. Po jejich objevení přisednou k ohni a čekají. Končí se příchodem poslední hlídky.

Zvědy vyšleme jednotlivě nebo ve dvojicích. Na mapě vyznačíme jistý počet míst, všechna stejně vzdálená od tábora, a zvědové losují, kdo kam půjde. Jestliže je některé místo zřejmě nesnadno dosažitelné, zvěd dostane určitý počet bodů jako předstih. Všichni vyrazí na cestu současně, jdou přímo k cíli a vrátí se co nejdřív. Kdo se vrátí poslední, nedostane za cestu žádný bod. Ostatní dostanou po jednom bodu za každou minutu, o niž dorazili do tábora dřív než poslední. Někdy dáváme 10 bodů za pozorování některého vzácnějšího zvířete; 5 bodů za každé spatřeni káně a po 1 bodu za jiné ptáky; 2 body za kočku, 1 bod za psa. Zvědům neposkytneme žádné informace; jen jim řekneme, aby šli na určité místo a co mají udělat; kdo váhá nebo se vyptává proč a jak, dostane trestné body.

Nastoupená družstva si vzájemně vymění jednoho člena, jež bude mít úlohu pozorovatele. Pozorovatelé jdou s družstvem soupeře ukrýt poklad. Cesta tam by jim měla trvat 15 minut a schovaný poklad by měl být zřetelně vidět z 50 m. Po návratu na výchozí místo se pozorovatelé vrátí ke svým družstvům a popisují jim cestu k pokladu. Obě družstva dle popisu vyrazí hledat, pozorovatelé zůstanou na místě. Vítězem je ten, kdo přinese poklad jako první.

Značkáři dělají značky a honiči se je dle nich snaží najít. Značkáři ovšem občas udělají odbočku, slepou cestu, jejíž konec viditelně označí značkou ,,dál nechoď'. Najdou stopaři postupující dle značek značkáře dříve, než značkáři dorazí na určené místo?

Skupiny postavíme do dvou řad zády k sobě. Hráči první skupiny budou tak obráceni čelem na jednu stranu, hráči druhé skupiny na opačnou stranu. Obě skupiny budou před sebou vidět jen určitou část krajiny. Požádáme je, aby si pozorně prohlédli tu část, kterou mají před sebou a zapamatovali si ji. Dáme jim však na to nejvíce 3 minuty. Pak následuje společné znamení, při kterém si každá dvojice 'protivníků', sedících zády jeden k druhému, vymění místa. A nyní se již musí všichni dívat jen před sebe, nikdo se nesmí ohlížet. Každá dvojice 'protivníků' má právo dávat si vzájemně po jedné otázce. Mohou se zeptat na některou charakteristickou podrobnost v krajině. Odpovídat se musí zpaměti. A tu se zjistí, který z hráčů je nejpozornější a stačil za tři minuty nejvíce vidět. Otázky mohou být asi takové: Zahýbá cesta za mostem doprava nebo doleva. Pracuje se na polích? Jsou na řece rybáři? Jsou na bližším nebo na vzdálenějším břehu přivázány loďky? Jsou na louce kopky sena? Při kladení otázek nesmíme zacházet do podrobností. Je přirozené, že se např. zeptáme, zda jsou stromy na vysokém břehu řeky, ale nemůžeme chtít, aby 'protivník' věděl, kolik jich tam je: počítat stromy nemá význam, důležité je zpozorovat je při prohlídce kraje, zapamatovat si je. Organizátor hry sleduje otázky a odpovědi. Jestliže není otázka vhodně položena, požádá, aby otázka byla zaměněna jinou. Rozhodčí také hodnotí odpovědi: za správnou odpověď se započítává hráči 1 bod ve prospěch jeho skupiny. Když se všechny 'dvojice protivníků' navzájem dají otázku a vyslechnou odpověď, sečte se počet bodů, které každá skupina dostala. Tím se také určí vítěz v této svérázné soutěži.

Na trati o délce 1--2 km umístíme kolem 30 turistických a topografických značek, které se užívají v turisticko-branných závodech. Značky jsou očíslovány vzestupně a umístěny podél značené trati, obvykle v rozmezí 15--25 metrů na obě strany od trati a ve stanoveném rozmezí výšek (obvykle do 2 metrů od země). Každá hlídka je vybavena startovní legitimací a tužkou. Závod může probíhat ve dvou alternativách: a) Závodníci běží po trati a zapisují do startovní legitimace jednotlivé značky. K výslednému času trati se připočítávají trestné minuty (za každý nenalezený terč 1 minuta). b) Závodníci běží po trati a zapisují do startovních legitimací nejen jednotlivé značky, ale i jejich význam. K výslednému času trati se připočítávají dvě trestné minuty za každou nenalezenou značku a jedna trestná minuta za špatně určený význam značky. Posuzujeme tak nejen postřeh závodníků, ale i jejich znalosti topografických a turistických značek.

Vedoucí popíše cestu k pokladu. Hráči si utvoří mapu a jdou poklad hledat.

Ten, kdo hru řídí, zahrabe nebo vůbec nějak ukryje nepozorovaně někam nějakou menší věc. (Např. krabičku, hrníček, nějak poznamenaný kámen ap.). Úkrytem může být prohlubeň v kořenech stromu, houští, silniční můstek, věc se může ukrýt i pod natrhanou trávu atd. Když je věc schovaná, spočte si ten, kdo ji schoval, kolik kroků je vzdálena od tábořiště (spočítá si to ovšem tajně, aby nikdo nevěděl, že podobnou hru připravuje). Potom oznámí ostatním, že v okruhu tolika a tolika kroků je ukryt 'poklad'. Sdělí hráčům, jaká věc je schovaná, neřekne jim však, kterým směrem nutno ji hledat. Může ale popsat zhruba místo úkrytu. Např. 'Je to mezi kamením, rostou tam stromy, vedle je několik pampelišek' a podobně. Vítězem je ten, kdo první 'poklad' objeví.