Táborové hry

Prostřední mezi nimi hlídá kužel, který se snaží oba krajní míčkem porazit. Kdo porazí kužel, vystřídá středního. Krajní si mohou nahrávat.

Koně starou herku vytvoříme z pěti hráčů) kteří se postaví do zástupu. Každý pevně drží toho, kdo stojí před ním. První hráč představuje hlavu, poslední koňský ocas. Stará herka stojí v kruhu utvořeném z ostatních hráčů. Hráči v kruhu mají velký míč nebo peška a snaží se zasáhnout starou herku do ocasu. Stará herka se vyhýbá míči a hledí být stále hlavou proti míči. První hráč v zástupu smí odrážet míč rukama zpátky hráčům v kruhu. Kdo zasáhne ocas staré herky, stane se hlavou. Hráč představující ocas odstoupí a připojí se ke kruhu. Ve velkém kruhu mohou být současně dva koně.

Na užší straně stolu, pokud možno delšího, stojí těsně u okraje deset krabiček od zápalek nebo 10 malých zbytků tužek (postavených). Hráč má za úkol z druhé strany stolu pingpongovým míčkem nebo kuličkou sestřelit některou z tužek či krabiček. Každý hráč má deset ran. Střílí tedy desetkrát za sebou. Střelba se provádí tak, že míček či kuličku přidržíte lehce prstem jedné ruky a druhou ruku do nich cvrnknete. Kdo se svými deseti ranami docílí nejvíce zásahů? Samozřejmě, že sestřelené krabičky či tužky jsou novému hráči zase znovu postaveny, takže začíná svou střelbu do plného počtu.

Z plechovek postavíme hráz (plechovky vedle sebe), kterou hráči sráží. Kolik hodů potřebují ke sražení plechovek, tolik dostanou trestných bodů. V případě shodného počtu bodů u několika hráčů budou tito hráči rozhazovat, tzn. soutěžit ještě jednou v hodu na menší počet plechovek.

Do země zapícháme několik kolíků, aby mezi kolíky byly rozestupy asi 30 cm. Každý kolík označíme určitým počtem bodů. Hráči pak hází kroužek z čáry vzdálené asi 5 m. Kdo navlékne kroužek na kolík získá avizovaný počet bodů, komu uvízne kroužek na tyči, získá bodů polovinu. Vyhrává ten, kdo první dosáhne 50 bodů či ten, kdo za určitý čas nasbírá nejvíce bodů.

Hrají dvě družstva o 3--10 hráčích tenisovým míčkem 2$ imes$15 minut na hřišti zhruba o velikosti 25$ imes$70 metrů (podle počtu hráčů), rozděleném na dvě poloviny. Dělicí čára musí být viditelně vyznačena (pískem, vápnem, na okrajích vyznačit praporky nebo tyčkami...). Ve středu brankových čar (kratší strany hřiště) jsou vyznačeny kruhy o poloměru 3 metry a uprostřed nich jamky o průměru asi 10 cm. Hra začíná vždy u brankové čáry, míč i strana jsou určeny losem. Úkolem každého družstva je dosáhnout co nejvíce bodů umístěním co největšího počtu míčů do soupeřovy brankové jamky. Bodu můžeme dosáhnout přemístěním míče z vlastní brankové čáry do brankové jamky soupeře takto: 1. míč se smí přihrát odrazem o zem nebo koulením po zemi, nesmí se přihrávat přímým hodem 2. aby hráči mohli vstoupit na cizí polovinu hřiště, musí si nejméně třikrát přihrát 3. aby bod platil, musí si družstvo na soupeřově polovici alespoň jednou přihrát 4. do brankových kruhů nesmí při hře nikdo vkročit. Míč lze vložit do jamky buď vhozením, nebo pádem do kruhu s míčem v ruce 5. míč se nesmí přihrávat ani chytat ze vzduchu bez předchozího dotyku míče se zemí (viz bod l.) 6. nastane-li na hřišti nepřehledná situace, přeruší rozhodčí hru a následuje tzv. rozhoz--vyhodí míč uprostřed čtyř hráčů soupeřících družstev (po dvou z družstva) do vzduchu a míč získává strana, která jej zachytí dřív. Při rozhozu neplatí pravidlo číslo 5, míč lze zachytit přímo ze vzduchu. 7. po rozhozu na soupeřově polovině může útočící družstvo získat bod po jedné přihrávce. Pokud se ale přitom dostane na svoji polovinu, pak toto právo zaniká. 8. ve hře registrují auty stejně jako ve fotbale. Při vyhazování míče z autu lze míč zachytit až po jeho dotyku se zemí. To pravidlo platí jen pro vyhazující družstvo. 9. pádem míče do autu, za napadení protihráče a vstup do brankového kruhu získá míč soupeř.

Nakreslíme dvě čáry ve vzdálenosti 20 kroků. To jsou linie 'měst', za linií každého města je jedno družstvo. Hráči se rozpočítají podle čísel. Uprostřed hřiště postavíme stoličku a na ni položíme míč nebo nějaký jiný předmět. Po této přípravě může hra začít. Organizátor hry hlasitě říká čísla. Hráči obou družstev, kteří mají toto číslo, vybíhají. Běží k protivníkovi, dotknou se nohou linie jeho města, rychle se otočí a běží zpátky. Na zpáteční cestě se oba snaží shodit míč ze stoličky. Ten, komu se to podaří dříve, získává pro své družstvo jeden bod. Pak organizátor hry vyvolává druhé, třetí číslo atd. Jestliže se dotknou hráči míče najednou, získávají obě družstva bod. Když se vystřídají všichni hráči, spočítáme, které družstvo dosáhlo většího počtu bodů.

Dvě družstva se postaví na čáru, a určí si pořadí hráčů. Obě mají k dispozici jeden míč. Na povel ,,start', se hráči (tak, jak jdou po sobě) snaží hodit svůj míč co nejdále. Jakmile hráč 1. družstva vypustí míč z ruky, může pro něj hráč z 2. družstva, který je zrovna na řadě, vyběhnout a snažit se jej co nejdříve donést zpět soupeřovi. Které družstvo přinese co nejdříve všechny míče soupeře zpět, vyhrává.

na stranu opačnou než soupeř z místa, kam dohodil soupeř. Na které straně zůstane míč naposled, ta prohrála (od pozice, odkud se házelo na začátku). Obě družstva musejí mít stejný počet hráčů.

Hra se pravidly jen málo liší od volejbalu. Děti (hlavně mladší) však ještě neumí tak dobře odbíjet míč, aby si mohli zahrát volejbal v celé své kráse, proto často hrajeme tuto verzi. Hraje se na volejbalovém hřišti se sítí v normální výšce (asi 210cm, pro starších i více). Podání se provede hozením míče zpoza zadní čáry. Hráč může míč chytit a držet maximálně 3 vteřiny a může s ním udělat nanejvýš 3 kroky. Ostatní pravidla (bodování či táta míče, točení při získání míče, trvání hry, počet přihrávek, dvojdotyky) jsou úplně stejné, jako při volejbalu. (Pokud náhodou pravidla volejbalu neznáte, naleznete je například ve třetím díle Zapletalovy encyklopedie.) Nemáte-li na táboře volejbalovou síť, můžete ji nahradit kusem lana nebo provázku natáhnutého mezi dva stromy.

mezitím vyluzuje nějaké zvuky (pískání, hudba, zpěv, řev...) Když náhle zmlkne, hráč, který má v tom okamžiku míček v ruce, vypadá z další hry. Založí ruce za záda a už jen přihlíží. Vedoucí pak začne opět vyluzovat a míček opět putuje od hráče k hráči. Kdo zůstane nakonec ve hře sám, vítězí.

Postavte se do kruhu a vzájemně odbíjením si libovolně předávejte míč mezi hráči. Při předávkách si počítejte, kolikrát jste do míče udeřili. Hraje se na rekord, kdy hráči mají snahu docílit co největšího počtu předávek. Končí se, jakmile míč upadne na zem.

Velkou hrací plochu rozdělíme na dvě poloviny. Hráči se rozdělí na dvě skupiny o stejném počtu hráčů. Míčkem velikosti tenisáku střídavě hází obě družstva co nejdále na nepřátelskou stranu. Kam míček protivníků dopad (kde se dotknul země), odtamtud se musí házet. Vítězí družstvo, které druhé vytlačí ze hřiště.

Hřiště rozdělíme středovou čarou. Každé z družstev zaujme postavení na jedné části hřiště. Nejlepší postavení je jako na šachovnici v dámě. V průběhu hry nemají účastníci právo přešlápnout středovou čáru. Rozhodčí udeří míčem o zem v polovině hřiště. Získává jej to družstvo, na jehož stranu míč doskočí. Hráč, který se dostane k míči,má dvě možnosti: buď přihraje spoluhráči, nebo střelí na polovinu soupeře, ale tak, aby jej nikdo ze soupeřova družstva nemohl zastavit a míč proletěl celou polovinou hřiště a přeletěl koncovou čáru. podaří-li se mu to, dostane jeho družstvo bod. Avšak 'průstřel' soupeřovým hřištěm nebude tak snadný, neboř hráči jsou vhodně rozestavěni a snaží se míč zachytit. To však lze učinit pouze nohou nebo tělem. Podaří-li se jim to, získávají možnost buď míčem okamžitě střílet, nebo si jej přihrávat a pak ve vhodném okamžiku prostřelit dobře soupeřovu polovinu hřiště. Za tento 'průstřel' rovněž získávají bod. Hra trvá dvakrát deset nebo patnáct minut. Pak se strany mění. Vítězí družstvo, které ve stanoveném čase získá větší počet bodů. Zdůrazňujeme, že je nutno přesně zachovávat pravidla hry (zastavovat míč pouze nohou, hlavou či trupem), míč smí letět jen do výše pasu. Při porušení pravidel se předává míč soupeřovu družstvu.

na kterého ostatní pálí míčem. Netrefí-li, jde do středu, trefí-li ho, všichni se rozutečou, střední se co nejrychleji zmocní balónu a zavolá: ,,stát' a hází po ostatních. Trefí-li někoho, trefený se stává středním, chybí-li hra pokračuje.

tyčí k metě a zase zpět. Hráči se řadí dozadu, vítězí družstvo stojící v původním pořadí. Míč lze též stanoveným způsobem kutálet po zemi (zpátky přihrávat, každou rukou koulet jeden míč).

první a druhé. Před každým stojí kužel. V kruhu se přihrává míč. Úkolem hráčů je shazovat kužely soupeřícího družstva a chránit ty svoje. Kužel zůstane ležet, i když jej porazil obránce. Vyhrává družstvo, které porazilo všechny soupeřovy kužely.

vzpaží dlaněmi nahoru a podávají si míč dozadu poslednímu. Ten jej vezme a podlézá mezi nohama ostatním dopředu. Tam pošle míč známým způsobem zase dozadu tomu poslednímu v řadě. Vítězí družstvo, jehož první hráč stojí opět v čele. Místo nad hlavou lze míč koulet mezi nohama, v kleku do něj strkat hlavou či maje míč mezi koleny skákat snožmo. Úkoly lze libovolně kombinovat (první podá míč nad hlavou druhému, ten mezi koleny třetímu,...)

Vyznačte kruh o průměru asi 15 kroků. Skupina A je v kruhu a podává si míč. Dva hráči ze skupiny B jsou také v kruhu a míče se snaží dotknout. Míč se nesmí nosit ani chytat, jen odrážet. Pohyb v kruhu je volný. Dotkne-li se někdo z dvojice míče, odejde z kruhu a na jeho místo nastoupí další hráč. Vypadne-li míč z kruhu, je to jako, kdyby se jej dotknul hráč, který je v kruhu déle. Skupina, která se v kruhu vystřídala rychleji, vyhrála.

míč, kterého se snaží dotknout hráč v kruhu. Ten, kdo měl míč naposledy pře dotekem pobíhajícího, jej vystřídá.