Táborové hry

Každý národ má své tradice a kulturu. Jednotlivé skupiny si vylosují národ, který budou představovat. Jejich úkolem po 10 minutové přípravě předvést takové vystoupení, aby ostatní uhádli, o jaký národ se jedná.

Každé družstvo dostane lístek, na němž je napsáno několik slov (např. velitel, vojáci, poplach), úkolem je podat dramatický výkon pomocí představ, které tato slova vyvolávají. Když družstvo nastoupí na scénu, vedoucí hry určí, zda má být výstup předveden jako veselohra, tragédie nebo zpěvohra. Výkony jednotlivých družstev hodnotí vedoucí hry.

Vedoucí hry řekne vybraným hráčům nějakou větu, která se musí pronést tak, jak by ji řekl např. důstojník, král, zrádce, učitel, soudce apod. Hráči mají za úkol mimikou a intonací vyvolat dojem určené osoby. Ostatní se snaží poznat, koho kdo představuje.

Jeden hráč jde za dveře a ostatní se domluví na příslovci, např. vztekle. Po návratu má hráč z odpovědí na své otázky (odpovídat se smí jen ano nebo ne), z gest, výrazů obličeje atd. uhádnout zvolené příslovce.

Vybrané páry soutěží ve vylosovaném nebo určeném pořadí. V době, kdy se ještě neví, o co půjde, vymyslí soutěžící vhodná zajímavá témata na scénky dvojic. Tato témata vedoucí zapíše a pak se náhodným losem přidělí jednotlivým párům. Hodnotí se podle líbivosti potleskem, nebo bodováním ostatními hráči.

Každý hráč si vytáhne 1 lístek, na kterém je napsáno jméno nějakého velmi známého filmového herce. Úkolem je předvést charakteristické vystupování tohoto herce. Uhodnou-li diváci, získává soutěžící body. Hru lze obměnit tak, že všichni soutěžící předvádějí stejného herce. Pak se hodnotí potleskem nejúspěšnější vystoupení.

Jeden hráč odejde za dveře a ostatní si umluví nějaké známé přísloví, např. 'Ranní ptáče dál doskáče' atd. Pak je hráč zavolán a ostatní mu bez jediného slůvka promluvení znázorňují umluvené přísloví různými pohyby. Hráč má podle pohybů poznat, jaké přísloví si umluvili. Neuhodne-li, musí jít hádat znovu přísloví další.

Hra je určena pro větší počet hráčů a je to rovněž hra seznamovací. Jeden z hráčů se ujme vedení a vyzve ostatní, aby se rozdělili do skupin podle měsíců svého narození. Tyto skupinky se pak domluví a předvádějí sporty, lidové zvyky, polní práce nebo hry, typické pro jednotlivé měsíce. Vyhrává skupina, jejíž improvizovaný výstup byl nejvtipnější. Úkol lze výrazně ztížit požadavkem provést své vystoupení pantomimicky.

Představte si situaci: on a ona stojí v chladném podvečeru před domem, kde ona bydlí. Neznají se sice dlouho, ale jsou si sympatičtí. V bytě není nikdo doma, je tam teplo, příjemně, venku přituhuje. Oba si přejí totéž--sedět spolu ve vyhřátém pokoji, ale ani jeden neví, jak to druhému říct. Vedou tedy spolu dialog, ale zároveň jim v hlavě probíhají nevyslovené věty jejich ,,druhého já'. Na tom je celá hra založena. Mezi tím, jak se chováme a jací bychom chtěli být za určitých okolností, je mnohdy rozdíl. Výsledkem jeho existence je jakýsi kompromis odpovídající konvenci, která nás svazuje. Hru hrají 4 lidé: On, Ona a jejich ,,druhé já'. Pro přehlednost stojí On a Ona proti sobě a jejich ,,druhé já' stojí za nimi a konvenční dialog, který vede On a Ona doplňují tím, co si asi oba skutečně myslí. Náměty mohou být nejrůznější--např. učitel a žák, žadatel o byt a úředník, voják a jeho dívka, instalatér a postižený nájemník apod.

vytáhne lístek se zadaným jazykem a odchází se do ústraní připravit. Po vypršení limitu na přípravu přichází a předvádí seznamovací dialog v určeném jazyce. Není vůbec nutné, aby páry určenou řeč ovládaly, jde také o přízvuk, koncovku, některá známá slova atd. V případě nutnosti může vedoucí mírně pomoci. Lístek se zadaným jazykem vytahují dívky--je to galantní. O kvalitě předvádění rozhoduje délka potlesku hráčů.

Na začátku se hráči naučí tuto jednoduchou básničku: Stojí, stojí bedla, ráda by si sedla, vzala by si pletení, noha už jí dřevění. Potom se každý jeden pokusí sdělit ostatním nějakou informaci nebo svou náladu (je mi zima, jsem ospalý, svět je krásný, stydím se, docela mne štveš). Nesmí přitom však říct nic jiného než uvedenou básničku. Samozřejmě, že hráč nemusí říkat pravdu, jde o komunikaci.

Vybereme 6--8 lidí, kteří dostanou za úkol přehrát pantomimu podle televize či rozhlasu, televizní noviny, branky-body-sekundy, večerníček apod. Každý si vybere a promyslí, si, jak by provedl znělku, zahraniční návštěvu, módní přehlídku, box, reportáž ze zahraničí, kulturní medailón, let do kosmu atd. Převážně by mělo jít o současné aktuality. Po jejich promyšlení je pak předvedou. Tři jiní hráči--reportéři--mají za úkol dělat si během předvádění poznámky a na závěr krátkým zpravodajstvím (3 -5 minut) vše shrnout a objasnit. Ostatní se snaží uhádnout, o jaké předvádění šlo, a hodnotí vtipnost, bystrost, rychlost úsudku a výřečnost reportérů. Diskusi řídí vedoucí hry a v závěru hráči vysvětlí, co předváděli. Hra je vhodná pro velkou skupinu lidí.

Úkolem účastníků je přednést abecedu. Důležitý je ale její dramatický přednes--jako tragédii, komedii, reportáž z fotbalového zápasu, pohádku pro malé dítě atp. Při přednesu se nepoužívá žádných slov, jen se předříkávají hlásky abecedy. Hráč je může opakovat tolikrát, kolikrát to považuje za vhodné. Jednotlivá vystoupení nesmí přesáhnout 1 minutu a přednes by měl být co nejdramatičtější.

tyč, kterou si drží zespodu v loktech, a ruce sepjaty vpředu pod koleny na holeni. Vzájemným nárazem těla hledí druh druha srazit. Komu se to podaří, vyhrál. Tyče nesmí po stranách daleko vyčnívat.

Přestávek využijeme k soutěžím v hodu šišek na určený cíl (strom, pařez) nebo do ohraničeného prostoru. Soutěžíme po družinách.

Družstva stojí v řadách 30m před svým terčem. 15m od terče je jasně vyznačena čára, kde má každá družina připraven luk a tolik šípů, aby si mohl každý člen družstva třikrát střelit. Na dané znamení vyběhne první, z čáry vystřelí tři šípy do terče a běží zpět, kde se dotkne dalšího, který pokračuje. Vyhrává družina, která má nejvíce zásahů a která se nejdříve vystřídá.

Na louce se vyznačí malý kroužek (15--30 cm v průměru) a každý hráč do něj svisle zapíchne svůj šíp. Potom se hráči rozstřelují--bojují o pořadí, v němž budou na šípy střílet. Zpravidla položí v určité vzdálenosti kámen a kdo k němu dostřelí nejblíže, je první, komu se šíp zapíchne od kamene nejdál, nastupuje jako poslední. Pak začne hlavní část hry. Hráči střílí jeden po druhém lukem z 10 m na šípy v kroužku. Kdo některý z nich porazí, získává jej do vlastnictví.

Zavěste na spodní větev osamělého stromu kruh (ráfek z kola). Výhodné je, začíná-li za tímto kruhem svah (nemusíte běhat pro šípy příliš daleko). Hráči střílejí postupně jeden za druhým z luku a snaží se, aby jejich šíp prolétl kruhem. V prvním kole se střílí z 5m, v dalších ze vzdálenosti poněkud větší.

Balónek naplněný plynem lehčím než vzduch upevníme na 10m dlouhou nit a přivážeme na kolík zatlučený do země. Hráči opatření lukem a šípy se snaží ze vzdálenosti 15m od kolíku balónek sestřelit.

Na louce se vyznačí hřiště. Každý hráč má metrovou hůlku (pálku). Kdo prohraje losování, ujme se role strážce, postaví 10 kroků před ostatní hráče jednu kuželku (tenké polínko) a ustoupí stranou. je kuželka poražena, musí ji strážce znovu postavit a hráč získává jeden bod. Všechny pálky zůstávají ležet tam, kam dopadly. Když hodí hůlku poslední hráč, strážce zvedne kuželku a hodí ji z toho místa, kde byla, po některé pálce. Jestliže ji zasáhne, vymění si s jejím majitelem místa. Netrefí-li, zůstává strážcem i v druhém kole.