Táborové hry

Hraje se kolem stolu nebo v kruhu. Hru vede dobrý počtář, který počítá, a hráči přitom musí při vyslovení každého čísla tlesknout. Kdykoli však vysloví číslo, které je násobkem tří, nebo ve kterém je trojka, netleskají hráči hlasitě, ale tiše tlesknutí naznačují. Kdo se splete, vypadne ze hry. Kdo zůstane poslední, vítězí a při opakování hry počítá. Pochopitelně se může hra obměňovat s jakýmkoli jiným číslem.

Děti sedí v kruhu a každý postupně pronese větu ,,Byl jsem v Paříži a přinesl jsem si odtamtud...' Vedoucí mu podle nějakého klíče řekne, zda opravdu byl v Paříži, nebo ne. Klíče pro určení přítomnosti v Paříži mohou být různé: pokud předmět začíná na stejné písmeno jako jméno hráče, pokud se ruce jeho levého souseda navzájem dotýkají apod. Úlohou každého hráče je zjistit klíč. Hraje se tak dlouho, dokud klíč nezná většina hráčů. Potom se vše zveřejní a hra se může opakovat s nějakým jiným klíčem.

kterými se všichni řídí. Počáteční soustava zákonů je na počátku rozmnožena a rozdána všem poslancům. Za tyto zákony dostávají body a vítězí člověk s nejvíce body. Hra se může vyvíjet různě: snaha o co nejdokonalejší soustavu zákonů, svrhnutí moci na sebe, diskriminace někoho, legrace ze preciznosti, hádání se o slovíčka,... Z průběhu této hry si každý vytvoří obrázek, jak to asi vypadá ve vládě. Soustava zákonů je nutná součást hry, zde není otisknuta.

Do plastické hmoty otiskne vedoucí nějaký dobře známý předmět (knoflík, klíč,...). Hráči se potom jednu minutu na otisk dívají (nesmějí se ho dotknout) a každý napíše, čeho to byl otisk.

Hrají dvě družstva nebo i dva jednotlivci: optimisté a pesimisté. Optimisté vyprávějí o něčem, co je těší, např. jak je příjemné sedět u vody. Pesimisté naopak reagují na výroky optimistů tím, že vyzdvihnou možné záporné aspekty. Např. poukazují na to, že sluníčko příliš hřeje: ,,To bude zase úpalů, u vody jsou komáři, malárie, utopení, infekce...' Ta strana, která nedokáže včas pohotově zareagovat a vhodně odpovědět, ztrácí bod a začíná dalším tématem. Hrát se může buď do určitého počtu bodů, nebo do vyčerpání předem zvolených témat. Hra vyžaduje dostatečně důrazného vedoucího.

Vedoucí nakreslí plánek nějaké krajiny a zakreslí do něj několik hrubých chyb (označí kopec nižším číslem než údolí, vede řeku do kopce, mlýn zakreslí nad rybníkem apod.) Úkolem hráčů je co nejrychleji objevit všechny chyby.

Obrázky volíme tak, aby zobrazení bylo natolik výstižné, že připouští pouze jednoznačnou odpověď. Podstatou obrázkových her je sestavování názvů knih nebo jmen autorů z obrázků, přičemž začáteční písmena věcí na obrázcích tvoří dohromady jméno nebo název, který mají děti vyluštit. a) Obrázky sestavené přísně za sebou podle písmen názvu--vhodné pro mladší děti b) Obrázky rozházené, název z nich nutno sestavit. Mohou si je připravovat dvě družstva navzájem a pak název sestavovat o závod.

Zadá se početní příklad (typicky násobení několikamístných čísel). Každá skupinka musí bez tužky, papíru a kalkulaček co nejrychleji spočítat výsledek. Práce se musí rozdělit mezi několik lidí a někdo nejchytřejší musí výsledky sečíst. Hraje se na správnost, ale i rychlost výpočtu.

Skupiny si zvolí svého vyslance. Vyslanci se tajně shodnou na některém slovu, předmětu osobnosti, historické události atd. a obě strany to mají uhodnout. Vyslanec skupiny A přijde ke skupině B; členové skupiny mu kladou různé otázky, na něž smí odpovědět pouze slovy 'ano' nebo 'ne'. Vyslanec skupiny B současně vykonává totéž ve skupině A. Volí-li tázající vhodně otázky a usuzuje-li správně z odpovědí vyslancových, mohou poměrně velmi rychle uhodnout i věci, jako 'Achillova pata', 'Žižkovy válečné vozy', 'Lodi, jimiž se plavil Kolumbus', 'Kosmická loď' aj. Která skupina dříve hledaná slova uhodne, vítězí a získává vyslance druhého tábora. Hraje se tak dlouho, až jedna skupina 'vymře'.

Vrah vraždí tak, že na někoho jedním okem mrkne. Dotyčný pomalu napočítá do pěti, zkříží si ruce na prsou a prohlásí, že byl zavražděn. Při tom nezírá na vraha jako tele na nová vrata, ani jinak už nesmí napomáhat jeho odhalení. Vrah je odhalen, když je usvědčen najednou dvěma (živými) lidmi. Pokud má někdo podezření, zvedne ruku. Přidá-li se k němu i druhý, vedoucí k nim přijde a každý mu svoje podezření pošeptá. Když se shodli na vrahovi, vrah je odhalen. Pokud však alespoň jeden z nich podezříval někoho jiného, vrah odhalený nebyl a oběma jedno podezření propadá (i když druhý věděl, kdo je vrah). Každý může mít nanejvýš dvě podezření. Když má někdo zvednutou ruku (čeká na druhého s podezřením), nemůže být zavražděn. Vrah se může maskovat. Může říci, že byl zavražděn a může mít podezření (čímž se může zbavit nepříjemného odhalovače). Vrah vyhrává, pokud povraždí všechny přítomné.

Vedoucí hry jmenuje nějakou věc každodenní potřeby. Úkolem ostatních je napsat pokud možno co nejvíc prostředků, které byly použity k jeho výrobě. Vyhrává ten, kdo sestaví seznam co nejpřesnější. Je-li vysloveno třeba slovo zápalky, píší hrající všechny věci potřebné k jejich výrobě, od kácení stromů přes zpracování dřeva, síru a fosfor až po papír, který se používá na výrobu krabiček.

Každý hráč má papír a tužku. Jeden nadiktuje řadu libovolných písmen, pět, šest, nejvýše deset. Čím víc písmen, tím je hra těžší. Všichni se pak snaží vytvořit větu, která se skládá ze slov, jež začínají danými písmeny, a to přesně tak, jak byla diktována. Kdo je první hotov, vykřikne: ,,Končím'. Ten, kdo písmena diktoval, se hry rovněž zúčastní, avšak sám nesmí hru ukončit. Je-li hotov on první, musí počkat až do doby, kdy hru uzavře někdo jiný. To proto, že při diktování už mohl mít nějakou větu na mysli a byl by tím ve výhodě. Na povel: ,,Končím' musí všichni přestat psát. První přečte svou větu a napíše si tolik bodů, z kolika slov se věta skládá. Bylo-li diktováno pět písmen, píše si pět bodů (je samozřejmé, že věta se skládá z pěti slov). Ostatní si píší tolik bodů, kolik slov (pouze jdoucích za sebou) stačili napsat. V diktování písmen se hráči vystřídají a vyhrává ten, kdo má nejvíc bodů.

Vedoucí hry předčítá jednoduché básničky, přičemž vynechá některý rým. Úkolem soutěžících je doplňovat slova do rýmu. Za správnou odpověď samozřejmě počítá i jiné vhodné slovo, které se rýmuje.

napsáno tolik čísel, kolik je hráčů. Papírky jsou obráceny písmem dospod. Některá čísla se mohou opakovat. Hráči si postupně tahají papírky se svým číslem a snaží se ho ostatním vtipně popsat. Např. hráč si vytáhne číslo 7 a hned řekne : ,,To je šťastné číslo.', ,,Týden má sedm dnů.', atd. Kdo neumí dát správnou odpověď nebo nad ní dlouho přemýšlí, je vyřazen, nebo obdrží trestný bod. Stejně tak se nesmí opakovat popis, který už někdo z hráčů použil.

Vybereme nějaké místo, dům, místnost, kterou všichni hráči dobře znají, a pak hráče vyzveme, aby se pokusili odpovědět na jednoznačné otázky, jež popisují vzhled vybraného místa, např.: Jakou barvu mají stěny místnosti? Kolik obrazů v ní visí a jaké? Kolik je tam židlí? Kde jsou zásuvky a vypínače? Co je vidět z oken? Jaké jsou kliky u dveří? Jakým klíčem se zamyká? Z jakého materiálu je podlaha? atd. Je zajímavé, jak je dost těžké popsat přesně místo, i když ho vidíme třeba velice často. Vítězem je samozřejmě ten, kdo byl nejpřesnější.

Vybraní účastníci dostanou jednoduchý koncept příběhu, kde jsou zachyceny spíše povahy postav, než průběh děje. Hráči nastudují přidělené role, které pak pantomimicky předvádějí ostatním účastníkům hry. Po představení je diskuse, při níž diváci hádají, co viděli, dochází ke konfrontaci herců s diváky a přitom se vysvětlují případné rozpory.

sousedovi vpravo a řekne mu jméno některé řeky. Hráč musí rychle odpovědět názvem kteréhokoliv města, ležícího na této řece. Hned na to řekne opět druhý svému sousedovi jinou řeku a ten rovněž odpoví názvem města. Tak hra pokračuje dále. Musí probíhat rychle, a když se někdo zarazí, počítají hráči do deseti. Hráč, který ani pak nemá odpověď, vypadává a odpoví za něj následující. Kdo vydrží nejdéle odpovídat, je vítězem.

do kruhu a střídá se postupně den a noc. Jeden vedoucí řídí hru. V noci se tiše probudí mafiáni, na někoho ukážou a zastřelí ho. Hráč nadále vypadává ze hry. Ve dne hráči diskutují, kdo by mohl být mafián, vzájemně se obviňují, hájí,... Pak je obviněni několik hráčů, ti pronesou svou obhajobu a hlasuje se o jejich popravě. Potom se řekne, jestli byl popraven mafián nebo poctivec. Úkolem poctivců je vyhubit všechny mafiány a naopak. Pozor, při dostatečně bohaté debatě se 1 den protáhne na 1--2 hodiny! Další variantou je existence Corada Cattaniho, který se probouzí každou noc po mafiánech a ptá se vedoucího na to, zda je někdo mafián. Tím pomáhá poctivcům, neboť se může ve vhodné chvíli odhalit a říct spoustu důležitých informací. Mafie ho nenávidí a chce ho zabít. Při téhle hře je dovolená jakákoliv lež a jakýkoliv podvod.

Hráč, který hru vede, si vymyslí příběh o krádeži v muzeu, a to třeba v oddělení historických šperků nebo mincí. Jmenuje co nejvíc zlatých předmětů, jako náramek, spona, náušnice, pohár, zlatý dukát atd. Hráči pozorně sledují jeho vyprávění, a když skončí, každý musí napsat jména všech zlatých předmětů, jež byly v povídce uvedeny. Hru lze libovolně obměňovat, protože muzeální sbírky jsou rozsáhlé a loupit lze v mnoha odděleních jako přírodovědeckých, geologických, technických apod. V takovém případě se pochopitelně v povídce vyskytují třeba jména nerostů a polodrahokamů nebo ptáků či motýlů. Hru lze ještě ztížit tím, že hráči si musí pamatovat určené předměty v pořadí, v jakém byly jmenovány.

hádat a kdo předvádět. Soutěží spolu vždy dvě dvojice, úspěšná postupuje výš a neúspěšná níž (nebo vypadává). Při malém počtu dvojic je možné hrát systémem každý s každým (dvojice). 2 hádající hráči odejdou za dveře a v místnosti zůstanou dva předvádějící. Ostatní hráči se domluví na slově, předmětu nebo činnosti, kterou bude třeba pantomimicky předvést hádajícím hráčům. Předvádějící si mezi sebou potom na toto slovo vylicitují nejnižší čas, za který dané slovo musí hádající hráč uhodnout. Člověk, který nabídl nejnižší čas, zůstává a bude předvádět. Oba hádající hráči se vrátí a jsou seznámeni s výsledkem licitace--kdo a do jaké doby musí uhádnout. Poté začne předvádění s měřením času. Hráč musí přesně uhádnout předváděné slovo. Nestihne-li to do určeného limitu, dvojice vypadává. Naopak pokud to stihne, vypadává druhá dvojice, i když nepředváděla.