Táborové hry
Potom nám vedoucí rozestavil tři šachové figurky a naším úkolem bylo kutálením kuliček z určité vzdálenosti postupně porážet jednotlivé figurky. Zabodovali nejlepší tři, kteří potřebovali k poražení všech tří figur nejméně kuliček.
Odhadnout, kolik kuliček je v pytlíku, bylo víc štěstí než uměni a stejně tak, když vedoucí měl v jedné ruce kuličku a my jsme jeden po druhém hádali, kde ji má. Kdo neuhádl, vypadl ze hry, až nakonec zůstali poslední tři, kteří se rozdělili o body.
Na vybraném místě zatloukl vedoucí malý kolík do země a naším úkolem bylo z určené vzdálenosti hodit kuličku tak, aby se zastavila co nejblíže u kolíku. První tři, jejichž kuličky byly nejblíže, získali body.
Čepici drží jeden z hráčů, a to tak, aby byl vnitřek čepice obrácen k spoluhráčům. Na daný povel se jeden hráč za druhým snaží na vzdálenost pěti kroků hodit do čepice co nejvíce kuliček. Kdo jich hodí do čepice více, vyhrává.
Hra začíná vyprávěním o muži, který při nějaké nehodě nebo úrazu ztratil paměť. Nikdo v nemocnici neví, kdo to je, neboť se u něho nenašly kromě několika předmětů, které měl v kapse, žádné doklady. Vyprávějící pak položí předměty na stůl, jakoby je předkládal policii. Každý hráč si je co nejpečlivěji prohlédne a pokusí se podle nich vytvořit co nejpodrobnější zprávu, o jakého člověka asi jde. Vhodné předměty jsou třeba kapesník s monogramem, lístek z tramvaje, obálka s adresou, brýle, hřebínek, klíče atd. Jednotlivé zprávy se pak ohodnotí podle přesnosti.
Všichni hráči si vezmou tužku a papír a popíší nebo nakreslí, jak vypadá desetikoruna, jak dvacetikoruna, koruna, jak jsou tyto peníze asi veliké, co je zobrazeno na rubové a co na lícové straně atd. Vyhrává přesnější popis nebo obrázek.
Vedoucí hry začne vypravovat asi takto: ,,Byl jsem v ZOO a viděl jsem tam lva.' Soused po pravici pokračuje: ,,Já jsem tam byl také a viděl jsem tam lva a medvěda.' Další zase přidá ve svém vyprávění jedno zvíře. Všichni musí postupně opakovat zvířata tak, jak šla za sebou, a kdo vynechá nebo nedodrží jejich pořadí, vypadává nebo ztrácí bod.
Každé družstvo se dohodne na jednom přísloví nebo začátku písně a rozdělí si je tak, aby na každého hráče zbylo jen jedno slovo nebo krátká část. Potom na znamení vždy jedno družstvo vykřikne svoje přísloví (všichni hráči najednou, každý svoje slovo). Úkolem ostatních skupin je uhodnout, o jaké přísloví nebo píseň jde. Ta skupina, která uhodla nejdříve, získává bod. Hádání je třeba omezit časově nebo počtem pokusů. Pokud ostatní neuhodnou, o jaké přísloví šlo, získává bod předvádějící skupina. Hraje se buď do určitého počtu bodů nebo do časového limitu.
Vedoucí hry přečte hrajícím 10 jmen českých měst, přečte je nanejvýš třikrát. Potom čte další seznam, v němž je třicet měst, a to dvacet nových, mezi něž je porůznu vloženo deset jmen z prvního seznamu. Hráči mají za úkol podle paměti napsat původní seznam. Hru lze podle vyspělosti hráčů různým způsobem ztížit. Tak například mohou začít psát až po uplynutí určité doby, během níž jsou jinak zaměstnáni. Vítězí pochopitelně ten, kdo má nejlepší paměť.
Organizátor se po řadě obrací na všechny hráče a dává jim jakékoliv jednoduché otázky a vyžaduje okamžitě odpověz. Např.: ,,Kolik je ti let!', ,,S kým sedíš v lavici!', ,,Jakou má rád zavařeninu?' atd. Ten, koho se ptal, musí ihned cokoliv odpovědět, ale nesmí říci písmeno, na kterém se hráči předem domluvili. Hra probíhá rychle, není dovoleno se dlouho rozmýšlet. Kdo dlouho přemýšlí nebo v roztržitosti použije ve své odpovědi zakázané písmeno, obdrží trestný bod.
Jeden hráč je zahradníkem. Ostatní si zvolí jména květin. Vedoucí začne: ,,Šel zahradník do zahrady, utrhl tam karafiát.' Koho jmenuje, ten povstane a řekne: ,,To nebyl karafiát, to byla fialka' apod. Fialka pokračuje a označí další květinu. Za omyl, dlouhé rozmýšlení dostane hráč trestný bod. Názvy květin lze nahradit houbami (Šel jsem na houby a našel jsem hřib), kulturními plodinami (Letěli holubi a vletěli do žita) apod.
Vedoucí hry si připraví dvojice pohádkových postav nebo populární dvojice z jiných známých knih, které všichni znají, např. Karkulka a vlk, Čert a Káča, Rumcajs a Manka atd. Lístečky rozdá hráčům. Když si hrající přečte lísteček, dozví se, kdo je a tím i to, koho má hledat. Na znamení rozhodčího začíná hra, jejímž cílem je vtipným kladením otázek co nejrychleji nalézt svého partnera či partnerku. Otázky musí být přesné a odpovědi stručné, ale rovněž přesné. Nikdo z hrajících nesmí prozradit, koho sám představuje, pokud není přímo tázán: ,,Jsi ten a ten, či ta a ta?' Vítězí dvojice, která se první najde.
Tato hra je náročnější na přípravu, ale pouze ze strany dětí. Každá družina si musí připravit 56 otázek tak, aby na každé písmeno abecedy měla dvě otázky, jejichž správná odpověď začíná zmíněným písmenem. Družiny se střídají v kladení otázek. Při správné odpovědi si družina vybarví políčko příslušného písmene. Cílem družiny je spojit všechny tři strany trojúhelníku. Které písmeno chce družina dobývat si samozřejmě určí sama, ale má max.dva pokusy. Nezná-li protivník odpověď, může si vybrat kteréhokoliv člena soupeřící družiny, který odpověď znát musí. Nevzpomene-li si, získává políčko druhé družstvo, ačkoliv neodpovědělo správně. Otázky by měly být všeobecného charakteru.
Lidé se rozdělí do dvojic, vzájemně se představí a pak každý dostane za úkol představit ostatním toho druhého. Je vhodné, aby každý přinesl předmět, který ho nějak charakterizuje a aby ten druhý zkusil poznat, proč je ten předmět pro něj tak charakteristický (hlavolam, talisman,...) Představování nesmí být moc dlouhé, aby to ostatní nenudilo. Stačí říkat jméno, zájmy, zajímavosti,...
Zaregistrujte se!
Neuniknou vám žádné novinky a slevy, tábory si můžete ukládat, hodnotit. Dejte vědět, na kterém táboře jste byli a najděte dávné přátele.