Táborové hry

zabodnuta tyč, vedle ní stojí pořadatel a velí: ,,Pozpátku pochodem vchod!' Po 12--20 krocích: ,,Čelem vzad!' Kdo tyč první uchopí, aniž by se po ní ohlížel, získává bod.

Startovní čáru vyryjeme na takovém místě, aby odtud bylo co nejdál ke konci hřiště nebo k rohu. Dvě stejně početná družstva se postaví do zástupu za čáru, první v zástupech se jí dotýkají špičkami. První závodníci pak skočí co nejdál. Druzí v zástupech popojdou a postaví se špičkami k tomu místu, kde je poslední stopa prvního skokana. Poslední stopou může být otisk bližší paty nebo jiné části těla, jestliže skokan po dopadu přepadl zpátky. Když skočí druzí závodníci, postoupí kupředu třetí a postaví se tak, aby se dotýkali špičkami poslední stopy druhého skokana. Závod tak pokračuje, až každý jednou skočí. Vítězí družstvo, které překoná větší vzdálenost.

pravé nohy hůlku a snaží se ji odkopnout co nejdál. Kdo má nejslabší výkon, tomu u čáry zavážou oči a jeho hůlku natočí tak, aby ležela vodorovně s čárou--a hráč má poslepu dojít k hůlce a překročit ji. Jestliže ji mine, začnou ho ostatní vyplácet zauzlovanými šátky a nepřestanou dřív, dokud nedoběhne zpátky za čáru. Teď se trestaný hráč ovšem už smí dívat na cestu.

Namalujte v klubovně na podlaze křídou jakousi závodní dráhu. (Ovál, šíře dráhy asi 20 cm.) Nyní vezměte tenisový nebo pingpongový míček a tlačte jej na dráze před sebou prkénkem, asi 50 cm dlouhým a projeďte takto míčkem celou dráhu, jak nejrychleji umíte. Pravidlo hry zní, že nesmíte vykolejit, tj., že míček nesmí vyletět nikde z nakreslené dráhy ven. Jak je to těžké, zejména v zatáčkách dráhy, uvidíte teprve při hře. Jízda se každému měří na stopkách a může se dohodnout i závod na několik kol.

Dvě pevné židle postavíme proti sobě a necháme mezi nimi takovou mezeru, aby obyčejné domácí koště sahalo od jedné židle ke druhé; dolní konec opřeme o jednu židli, špičku násady asi v deseticentimetrové délce o druhou židli. Pak pověsíme čtyři kapesníky, po jednom na horní rohy opěradel. Hráč, který představuje čarodějnici, je ozbrojen pevnou holí dlouhou přesně tři čtvrti metru. Sedí na násadě koštěte a má na ní i obě chodidla. Rovnováhu udržuje tím, že opírá hůl jedním koncem o zem. Nesmí spadnout a má holí postupně shodit kapesníky. Když položí ruku nebo nohu na židli nebo se dotkne nohou nebo rukou země, je to, jako kdyby spadl. Smí použít kterékoli ruky, ale při přendávání hole musí udržet rovnováhu. Některé z našich 'čarodějnic' jsou tak obratné, že shazují šest kapesníků, ty další dva pověsí na každou židli doprostřed opěradla. Někteří to dělají i poslepu.

a podá ji člověku za ním. Pak první udělá kotoul, zůstane ležet a ostatní jedou za ním jako jezdící schody. Až projdou všichni, tak se ten první napojí na posledního a můžou jet. Jezdit se může z kopce, do kopce,...

jako jezdící pás (v kliku) přes ostatní a s každým si podají ruku a představí se.

Hráči, kuřata, utvoří zástup a chytnou se toho před nimi v pase. První hráč, který představuje slepici rozpaží. Před zástupem je další hráč představující jestřába. Ten se snaží dotknout kteréhokoli kuřete, v čemž mu slepice brání. Úkolem kuřat je být v neustálém krytu za slepicí. Podaří-li se jestřábovi zasáhnout kuře, stane se ono kuře jestřábem, jestřáb slepicí a slepice kuřetem. Jestřába lze nahradit další slepicí spolu se zástupem kuřat. Kuře, které slepice plácne, je její.

Otevřený sešit se postaví jako stříška na zem. Hráč se k němu postaví a chytí jednou rukou za zády za kotník opačné nohy. Poté se snaží předklonit a sebrat v zubech sešit, aniž by se přitom dotkl země jinou částí těla, než je noha, na níž stojí. Těm nejlepším se to skutečně povede.

Všichni hráči se spustí do hlubokého dřepu. Sedí na patách, trup mají pěkně vzpřímený a ruce v bok. Pomaloučku, plynule, téměř neznatelně se začnou zdvihat až do vztyku a stoje na špičkách se vzpažením. Vyhrává ten hráč, který to dokáže nejpomaleji.

z nepřátelského družstva se postaví na tři kroky od kruhu, a na dané znamení se rozběhne, a snaží se proniknout do kruhu. Družstvo tvořící kruh mu v tom brání. Hru můžeme hrát i tím způsobem, že se pokoušejí dovnitř kruhu dostat současně dva hráči najednou. Můžeme hrát na vymezený čas.

Dva hráči si obvážou jeden konec lana kolem pasu. Druhé konce se přivážou k totemu (oba musí mít provaz stejně dlouhý). Každý hráč má k dispozici ručník s uzlem na konci a bakuli. Cílem je třikrát vybít protihráče a to buď bakulí (pouze jednou), nebo ručníkem. Komu se lano dotkne země, ten má o život méně.

Do země je zapíchnuta tyč (divoký kůň). Hráči se střídají po třech pokusech. Jejich úkolem je z určité vzdálenosti (2--3 m) obtočit tyč smyčkou lasa. Komu se to podaří, získává vítězství pro celé své družstvo.

Poskakujte kupředu po čtyřech ve dřepu s rukama mezi koleny. Ruce se pohybují současně, nohy také.

Závodníci leží zády k zemi, s dlaněmi na podlaze vytočenými ven a s napjatýma nohama. Takto postupují po rukou vpřed. Chodidla jsou vedle sebe, špičky napjaté, závodníci je volně vlečou (neodrážejí se jimi).

Předkloňte se a položte dlaně na podlahu. Pak postupujte kupředu po čtyřech s napjatýma nohama.

plazit, opírajíce se o lokty. Vyhrává zde obratnost nad silou.

Je vymezena nějaká trať dlouhá asi 10 m. Úkolem hráče je tuto trať projít bez dotyku země a to tak, že stojí každou nohou na jednom kutálejícím se špalíčku. Pro zjednodušení může mít hráč v rukou dlouhé bidlo, kterým se může odstrkovat.

Je určena trať asi tak 10 m (třeba i slalom). Závodník má za úkol tuto trať absolvovat bez dotyku země chůzí na špalíčcích, které si přidržuje provázky (podrážka se neustále dotýká špalíčku). Spadne-li, vrací se na start.

Členové jedné družiny se postaví za sebe do řady a každou nohou si stoupnou na jedno prkno (všichni stojí levou na jednom prkně a pravou na druhém). První a poslední drží v ruce provaz, kterým mohou prkna ze země zvednout. Stejnoměrnou chůzí všech členů se pak družina snaží ujít co nejrychleji stanovení úsek.