Táborové hry

Přivítejte hráče hned na prahu klubovny a upozorněte je, že v první půlhodině budou muset dělat vše ,,tou druhou rukou', než jsou zvyklí (praváci levou, leváci pravou). Když se shromáždí celá společnost, vyzvěte je, aby si každý vzal ze stolu list papíru, vytáhl z kapsy tužku a počal obcházet přítomné. Každému podá ruku a požádá ho o podpis na svůj list. Všechno se stále dělá ,,tou druhou' rukou. Kdo dříve získá podpisy od tří čtvrtin všech hráčů (nutno uvést přesný počet), zvítězí.

Hráče rozdělíme na čtyři družstva. Kapitáni družstev si vylosují směr (světovou stranu), kterým jejich družstvo poběží, a obdrží papírovou ceduli s nápisem světové strany. Pro všechna družstva je určen časový limit (20--50 min.) pro návrat do výchozího bodu. Po startu hráči vyběhnou daným směrem, podstatné však je, že skupina musí postupovat pokud možno po přímce a překonávat tedy všechny jen trochu schudné překážky, které jsou v cestě (ploty, skalky, řeku atd.). Míra, do jaké je možno dodržet toto pravidlo, závisí na hráčích samotných, na míře jejich ,,nabuzení'. Je zřejmé, že v tomto závodě nelze zaručit všem skupinám stejné podmínky a nelze tedy ani určit objektivního vítěze, o což pochopitelně ani tak moc nejde. Cílem skupiny je dostat se co nejdál od výchozího bodu, zde na místě zanechat ceduli s nápisem své světové strany (např. ,,Tady je sever.'), do mapy si zaznamenat polohu cedule a v limitu se vrátit. Vítězí to družstvo, které se dostalo ve svém směru nejdál a vrátilo se přitom v časovém limitu. Je zřejmé, že pro nerovnost podmínek nemůže jít o vážně míněný závod, ale o opravdový ,,hec'.

Na vhodném místě upevníme ve výšce hlavy bílý papír tak, aby se za ním dalo stát a aby zakryl hlavu hráče. Na čtvrtce je otvor tak velký, aby jím hráč mohl prostrčit jen nos. Pod čtvrtkou má být záclona nebo nějaký předmět, který zakryje tělo toho, kdo nos vystrčí, aby ho diváci nemohli poznat podle nohou, šatů atd. Skulinou ukazují pouze svůj nos. Diváci napíší na papír jméno toho, koho poznali nebo se domnívají, že ho poznali. Pak si družstva vymění role. Ti, kdo byli dosud diváky, seřadí se za záclonou a hra probíhá stejně. Vyhrává družstvo, které poznalo víc hráčů. Obměna: Totéž lze hrát také na základě ukazování očí, rukou či břicha.

Hráč musí nosem prohnat míček po stanovené dráze. Zábavnější je tato hra venku, kde se naskytnou různé překážky.

Hru vede dirigent. Každý z hráčů si vybere hudební nástroj, na který bude hrát. Dirigent se postaví před orchestr, udá takt a diriguje. Hráči napodobují pouze posuňky (pantomimicky) hru na svůj hudební nástroj a dirigent je snaží směšnými pohyby a vtipnými poznámkami rozesmát. To však pravidla hry nedovolují, takže kdo se rozesměje nebo promluví, vypadne ze hry. Vítězí ten, kdo zachová vážnost po celou skladbu a při další skladbě se stává dirigentem.

Všechna zvířata v ZOO onemocněla. Každé jinou nemocí ale ani jedno nemůže plynule mluvit. Cílem hráčů je prozradit ostatním jaké zvíře představují a jakou trpí nemocí. Každý si dá mezi přední zuby do pusy sirku (bez síry) a snaží se to sdělit ostatním. Hra je to spíše na zasmání.

Asi dvacet metrů od potoka je start. U startu je láhev s úzkým hrdlem a nádoba na vodu. Na povel závodník uchopí nádobu, běží s ní pro vodu do potoka, nabere ji, běží zpět a zde má vodu přelít do láhve až po hrdlo. Kdo to dokáže za nejmenší počet vteřin? Vodu lze nalévat rovněž pomocí lžičky nebo malého talířku.

Na jednom konci stolu (zhruba v jedné třetině) je nakreslena bílá křídová čára, označující hranici bitevního pole. Na druhém konci stolu pak místo odkud se bude střílet. Každý hráč dostane několik (zpravidla 3--5) figurek od jedné barvy. (Je nutné, aby byly figurky jednotlivých hráčů odlišitelné, proto z nedostatku různých barev dáváme některým figurkám navíc papírové límce či pláště.). Pak hráči postupně kladou po jedné svoje figurky do bitevního pole, rozmístit je mohou naprosto libovolně. Když jsou figurky umístěny, začíná vlastní bitva. Z označeného místa na druhé straně stolu cvrnkají hráči pingpongový míček směrem na bitevní pole a snaží se povalit nebo srazit ze stolu figurky soupeřů. Povalená nebo sražená figurka je mrtvá a je odstraněna pryč. Cílem je zůstat na bojišti sám. Jak jste jistě poznali, problém je, že na bojišti jsou i vlastní figurky každého hráče a tedy dochází k situacím, kdy si někdo po pečlivém míření srazí vlastní figurku.

Děti vyšleme do přírody, aby se nějak zamaskovaly. Mohou využít terénních nerovností, pokusit se udělat ze sebe keř nebo se jen schovat za strom. Po uplynutí limitu se vedoucí vydávají děti hledat. Hodnotí se nápaditost a úspěšnost. Je třeba zdůraznit ohleduplnost k přírodě, aby to s maskováním příliš nepřeháněly.

kostkami. Hráč se podívá, co hodil a řekne nahlas nějaký výsledek (může být i vylhaný). Pokud následující hráč věří jeho výsledku, zároveň se tím zaváže, že to přehodí (pokud ne, tak musí buď zalhat a riskovat nebo to přiznat a ztratit body). Pokud mu nevěří, tak se výsledek ukáže a ztrácí body buď lhář nebo ten kdo mu neoprávněně nevěřil. Pokud se rozhodne přehazovat a je to dost nepravděpodobné, může někdo říct ,,koubek' a pak se hází veřejně. Poslední možností je přiznat zbabělost a říci, že to nebude přehazovat. Bodové postihy jsou: body & důvod\ 1 & nechci přehazovat\ 2 & nevěřím a je to tam\ 2 & nevěří mi a není to tam\ 3 & koubkoval jsem a on to přehodil\ 3 & koubkovali mě a nepřehodil jsem to\ Při hození kostek se kostky přečtou jako dvouciferné číslo od větší po menší. Ohodnocení jednotlivých hodů jsou následující: nejvyšší je velký Macháček (21), pak je malý Macháček (32), následuje 6 indiánů (66),..., 1 indián (11), pak jdou podle normálního třídění všechna ostatní čísla (65, 64, 63, 62, 61, 54, 53, 52, 51, 43, 42, 41, 31). Některé kombinace mají vlastní názvy, např. 31 je Róza.

Družstva dostanou za úkol nalovit co nejvíce komárů. Mohou být mrtví, ale musí být poznat, zda je to ještě komár. Doporučuje se loviti v lese a na návnadu (zpocený člověk v tričku). Ulovené komáry je možno vylepit na list papíru.

Pětičlenná družstva jsou na jedné čáře v řadu vedle sebe, všichni ve dřepu. Znázorňují letadla na letišti (na tzv. stojance). Před každým z družstev je vyznačena trasa letu. Od startu ji může tvořit přímka přecházející posléze ve vlnovku, spirály a v místech obrátky třeba kruh; rovněž zpáteční cestu lze prokládat různými obrazci. Na povel vystartují první závodníci z každého družstva, ostatní setrvávají ve dřepu. Let je provázen vhodnou hudbou, která jej zároveň motivuje: např. Schubertova Včelka nebo Let čmeláka Nikolaje Rimského Korsakova. Po bezchybném zdolání letové dráhy se letec--letadlo zařadí na své místo a po zaujetí polohy v dřepu startuje další. Vítězí družstvo, jehož členové se dříve vystřídali. Obměny: Hra nemusí mít soutěživý charakter. Letadla mohou prolétávat vyznačenou trať v zástupu, případně volně kroužit po prostoru se sledem přesně přikázaných figur a navzájem se jeden druhému vyhýbat. Je také možné--v souladu s navrhovaným výběrem hudby - přeměnit hru v rej čmeláků či včeliček.

Trojice lidí, která si chce vyzkoušet, co vydrží a jak moc si důvěřuje, utvoří následující útvar: 2 lidi stojí čelem proti sobě a odráží jemně třetího. Ten má zavřené oči, stojí mezi nimi a je ztuhlý jako prkno. Jeho úkolem je ,,nevyměknout' a nechat se odrážet jako kyvadlo od jednoho k druhému. Výkyvy se postupně zvětšují až do asi 60 stupňů! Není žádný problém takhle padajícího člověka jemně zachytit a poslat zpět, ale on tomu musí uvěřit a nebát se. Může se hrát i ve skupinkách 7--13 lidí postavených v kroužku, kteří si středního hráče vzájemně přehazují. Po nějaké době pak jde doprostřed někdo jiný.

Ke hře potřebujeme jednu či několik naplněných krabiček zápalek, sůl. Na stole je možné označit ve vzdálenosti asi 10 cm od okrajů hranici dopadu. Zvyšuje se tak náročnost hry. Hráč položí krabičku na stůl tak, aby přečnívala o 1--2 cm okraj směrem ven. Pak ji cvrnknutím vyhodí do vzduchu, aby se za letu otočila kolem své osy. Jestliže se neotočí, hod neplatí a hráč musí odpalovat znovu. Krabička musí dopadnout alespoň 10 cm od okraje stolu, nanejvýš se smí dotýkat hranou nakreslené hranice dopadu. Krabička může dopadnout jedním ze čtyř způsobů: a) nálepkou nahoru 2 body b) na delší užší plošku 5 bodů c) na kratší užší plošku 10 bodů d) nálepkou dolů žádný bod a ruší se i body dosud získané v této sérii! Hráč odpaluje budó pouze jednou, nebo může odpalovat vícekrát až do chvíle, kdy řekne ,,dost'. Získané body si připočítává k bodům získaným v celé této sérii odpalu. Hraje se až do chvíle, kdy některý z hráčů získá předem stanovený počet bodů.

nestojí. Jeden z nich má ruce sepjaté a v nich nějakou malou věc. Chodí vně kruhu kolem spoluhráčů. Všichni mají jako on sepjaté ruce. Hráč s ,,tajemstvím' vsunuje postupně své ruce mezi ruce stojících a pak pokračuje dál. Druhý hráč jde za ním a má uhádnout, komu dal první hráč onu věc do rukou.

Hru lze s úspěchem týmž lidem vnutit pouze jednou. Ti, kteří ji ještě nikdy nehráli, odejdou za dveře. Postupně jsou pak vyvoláváni jeden po druhém do místnosti a je jim dán pokyn: ,,Řekni: Koho máš rád!' Dokud dotyčný neřekne: ,,Koho máš rád!', neuznáme žádnou odpověď za správnou. Jakmile se dovtípí a řekne to, zavoláme dalšího.

Některý nutný předmět (např. klíč k něčemu) je možno schovat do hrnce se zbytky od večeře. Hráči pak musí šmátrat v hnusu a nalézt malilinkatý klíček. Hnusu by mělo být hodně a měl by být hustý, lepkavý a nejlépe zelený.

Dvojice hráčů se drží za ruce a sedne si do dřepu. V této poloze za nepřetržitého držení rukou tančí kozáčka. Ovšem tak, že dá-li hráč A před sebe pravou nohu, musí hráč B dát před sebe nohu levou, jinak by se pokopali. A nyní tančí, tančí až některý z obou hráčů ztratí rovnováhu a rozloží se na podlaze. Ten ovšem prohrává!

Dámy se postaví po dvojicích do zástupu (dvojstupu), jeden zástup udělá čelem vzad tak, aby první i druhý zástup byl čelem ve směru pochodu a vždy levá ruka směřovala ven, jakoby chtěly nabídnout rámě. Kolem těchto zástupů obchází pánská část hráčů, početnější o dva až tři členy, než kolik je dam, stojících v dvojstupu. Pak při hudbě nebo i bez ní obchází hráči zástupy. Když hudba utichne (nebo na povel), snaží se pánové ulovit (vzít za rámě) některou z dam. Běžet se může jen ve směru pochodu. Kdo zůstane na ocet, vypadá ze hry. Počet dam v zástupech se opět zmenší o dvě až tři a tak hra pokračuje, až zůstane poslední z obcházejících hráčů.

svou mateřštinou, pouze nějakým cizím jazykem (stačí slovensky). Postupně probíhá tento rozhovor: ,,Nevieš, ako sa hraje kamzík?' ,,Neviem, zkus sa opýtať ďalej.' Až projede celý kruh, tak první člověk (vedoucí) odpoví: ,,Keď to nikdo nevie, tak prečo tu ako somári blbneme?'