Táborové hry

Balet je umění, které má zcela přesné zákonitosti. Různé stavy, pocity, nálady, myšlenky lze zpravidla vyjádřit jedním gestem, pohybem. Protože toto vyjádření neznáme, často hledíme poněkud zmateně na to, co se před námi odehrává. Myslíme si, že na provedení něčeho takového nám chybí fantazie a zkušenost, bojíme se. Přitom to vlastně stačí jen zkusit. Hráči se rozdělí do dvojic, pokud možno smíšených. Jednotlivým dvojicím se postupně přidělují scény, které mají zahrát a předvést ostatním. Poté dostanou 1 minutu na přípravu, během které se mohou i upravit na vystoupení. V další minutě předvádí za zvuků hudby to, co mají. Vhodné je upozornit, že balet je němý a není to ani pouhá pantomima. Ostatní dvojice pak hádají, co jim bylo předváděno.

Hudba hraje nějaký rychlý tanec, při kterém se páry musí držet (polka, valčík, foxtrot ap.). Vedoucí hry posadí některému z chlapců na hlavu klobouk. Tanečník se ho ale snaží co nejrychleji zbavit, proto jej rychle dá na hlavu dalšímu tanečníkovi. Klobouk se samozřejmě nesmí dlouho držet v ruce (limit do 5 vteřin) a musí neustále kolovat. Čas od času hudba přestane hrát a ten pár, který má klobouk, je vyřazen. Obdobně je vyřazen ten pár, kterému klobouk spadne na zem (popřípadě oba páry--předávající i přebírající, pokud není jednoznačné, kdo klobouk upustil). Tančí se tak dlouho, až zůstane jediný pár.

Pro hru je vhodná větraná místnost. Páry intenzívně bez přerušení tančí, a vždy asi po 10--15 minutách nastává tzv. rychlostní vložka. V rychlostní vložce musí páry absolvovat co nejvíc běžných okruhů (asi 100 m dlouhých) buď okolo místnosti (pokud je dostatečně velká) nebo okolo budovy, v níž se hraje. Při běhu se musí oba členové páru stále držet za ruce. Poslední l--3 páry (podle celkového počtu soutěžících) po každé rychlostní vložce odpadají ze soutěže. Ostatní pak tančí dál. Poslední (nejsilnější) pár je pochopitelně vítězem. Uvedení hry doporučujeme čtením úryvků z knihy ,,Koně se také střílejí'.

V místnosti se rozestaví do kruhu nebo do řad židle. Židlí je však o jednu méně než je zúčastněných párů. Všichni začnou tančit kolem židlí (některý rychlý tanec, při kterém se oba drží). Ve chvíli, kdy hudba přestane hrát, snaží se tanečníci usednout na židle. Ten pár, na který se židle nedostane, vypadává ze hry. Odebere se jedna židle a hraje se dál, až do chvíle, kdy zůstane je jeden pár.

Tanečníci drží ve spojených rukou (chlapec v levé, dívka v pravé) lžičku s vodou (vajíčkem, pingpongovým míčkem atd..). Jejich úkolem je přetančit sál nebo určenou trasu a vodu nerozlít (nebo neztratit přenášený předmět).

Každý taneční pár dostává za úkol protančit určitou vzdálenost v místnosti, přičemž hoši musí během tance držet mezi koleny umytý brambor nebo míček. Jakmile začnou tančit, začínají znovu od začátku, nebo vypadávají (podle časových možností). Rozhoduje čas a šikovnost.

a) Každá dvojice drží nafouknutý balónek. Musí zničit balónky ostatních dvojic, aniž by přišla o svůj. Zničením balónku vypadává dvojice ze hry. b) Každému tanečníku se přiváže k noze balónek. Při tanci se musí každý pár snažit, aby jeho přičiněním praskly balónky těch druhých, zároveň však musí uchránit svůj vlastní. K destrukci nesmí být použito rukou. Vhodný hudební doprovod tvoří ty tance, v nichž se tančící pár stále drží (valčík, polka, foxtrot...). c) Mezi tančící páry je vyhozen balónek. Úkolem tanečníků je udržovat balónek stále ve vzduchu. Ten pár, který měl poslední dotyk před pádem balónku na zem nebo který balónek prorazí, vypadává.

Taneční páry se připraví k tanci, dámy si přivážou ke kotníku nafouknutý balónek. Smyslem hry je uchránit si při tanci svůj balónek. Pánové tančí a šlapou dámám na...balónky, dámy se snaží uhýbat. Komu balónek praskne, odchází z parketu, komu zůstane jako poslednímu, vyhrál.

Uprostřed sálu natáhnou dva účastníci provaz přes celý sál. Nejdříve jej drží vysoko nad hlavou, postupně ale jeho výšku snižují. Úkolem tančících párů je podtančit provaz z jedné strany sálu na duhou. Přitom se nesmí tanečníci pustit, ani dotknout země jinou částí těla než chodidly. Ten pár, který upadne nebo se pustí z normálního tanečního držení, vypadává ze hry.

První z každého družstva řekne vedoucí nějaký kratší text, který si nesmějí nikam poznamenat, ale snaží se ho co nejpřesněji zapamatovat. Po odtančené taneční skladbě, popřípadě i po více skladbách, sdělí první zapamatovaný text druhému členu družstva. Po další skladbě druzí třetím atd. až do konce. Poslední členové družstev po tanci již text nepředávají, ale zapíší na papír. Poté se přečte původní text a nově vytvořené texty jednotlivých družstev. To, které je obsahově původnímu textu nejblíže, vyhrává. Vhodné je připravit text o 5--8 větách, bez složitých souvětí, tak aby se dala jedna věta vypustit, aniž by text ztratil na srozumitelnosti.

Účastníky necháme rozdělit, nebo je sami rozdělíme do párů. Páry se postaví do jednoho nebo více kruhů okolo místnosti tak, aby měli všichni dostatečný prostor na tanec. Pak si všichni zopakují, jak se tančí mazurka. (pro zapomnětlivé: žena stojí zády k muži, oba se drží za ruce pokrčené v loktech (jako když se vzdávají). Po prvních taktech začínají všichni tančit tak, že nejprve ukročí dvakrát vlevo (každý úkrok na tři doby), pak dvakrát vpravo (opět co úkrok to tři doby). Na další tři doby otočí tanečník mírně tanečnici k sobě nejprve doleva a pak opět doprava (každé pootočení na tři doby). Základní figura končí tím, že se tanečnice otočí kolem své osy pod zvednutou rukou tanečníka. Vše se znovu a znovu opakuje. Účelem seznamovací mazurky je seznámit se navzájem a samozřejmě s tím partnerem či partnerkou, který nám ,,padl do oka'. Základní figura se při hře obmění tak, že ve chvíli, kdy se žena otáčí k tanečníkovi vlevo, tanečník se představí a např. sdělí odkud je (další stručné osobní informace záleží na zadání vedoucím hry--konferenciérem). Když se žena otáčí k tanečníkovi zprava, představuje se ona. Na závěr figury však otáčí pod jeho rukou, přechází k dalšímu tanečníkovi v kruhu (řadě). Její tanečník zase přebírá další partnerku zepředu.

Tanečníci normálně tancují, přitom mezi nimi putuje obálka s úkoly. Každý úkol je napsán na zvláštním lístku. Hudba se náhle přeruší. Ten pár, který má u sebe psaní, si musí vytáhnout jeden lístek s úkolem. Úkol pár splní a předvede jej ostatním. Vedoucí hry průběh okomentuje, po skončení předá obálku jinému páru a spouští znovu hudbu. Hra pokračuje do vyčerpání úkolů.

Hoši odejdou doprostřed sálu. Děvčata se posadí na připravené židle do rohů. Chlapcům se zavážou oči a přidělí se jim zvuk, který bude vydávat jejich partnerka. Na dané znamení musí každá dívka vydávat určený zvuk, např. A, O, I, U, případně zvuky zvířat jako haf, haf, vrr, mňau.... Úkolem chlapců je v co nejkratším termínu nalézt své děvče, dále poslepu poznat, o koho jde. Poté co pozná, kdo je jeho partnerka, může si sundat šátek a pár se dává do tance. Po celou dobu hraje tlumeně taneční hudba.

Na stůl se postaví láhev a na ni volně zátka. Úkolem hráčů, kteří přicházejí z určité vzdálenosti v rytmu hudby, je zátku z láhve cvrnknutím shodit. Hráč se nesmí v žádném případě u láhve zastavovat, nesmí pokrčit ruku a ani nesmí cvrnkat ze strany. Zkouška vypadá na první pohled jednoduše, ale dosáhnout úspěchu není zrovna snadné. Výhodně lze tuto zkoušku použít při soutěžích, kdy potřebujeme z většího množství zájemců vybrat jen několik účastníků.

Při této hře má každý pár za úkol udržet mezi čely citrón, jablko, pomeranč nebo třeba tenisák nebo bramboru (umytou). Při hře se stále tančí. Pár, kterému předmět spadne ze hry, odpadá. Vhodné je střídat rytmy, neboť pak musí pár vynaložit daleko větší úsilí na udržení předmětu.

Tanečníci se pohybují v párech v kruhu tanečním krokem nebo tancem. Hudba se po chvíli přeruší a vedoucí hry vždy oznámí, jaká komplikace nastala a jaké překážky je třeba při tanci překonat. Příklady překážek: zlomená noha dívky--tanečník přenáší svoji dívku na zádech, zlomená noha obou--drží se za ruce a poskakují po jedné noze, voda--tanečník si vyhrne nohavice a brodí se, děvče pokračuje v chůzi naboso nebo jen v punčochách, pokud voda dál stoupá, nese hoch dívku v náručí (pokud ji unese), les--ze židlí se vytvoří překážková dráha, kterou musí tanečníci bez úrazu (dotyku) protančit, atd.

Organizátor hry označí start a několik met podle zdatnosti hráčů a počtu družstev. Je možné měřit čas družstvům závodícím na jedné trase postupně za sebou. Rovněž je možné závodit na dvou trasách vyřazovacím způsobem. Dále je možné nechat závodit všechna družstva najednou. Dále si organizátor hry ke hře přichystá hrací předměty (balónky, šišky apod.) Hra může probíhat v mnoha obměnách a kombinacích (postupné ukládání či sbírání předmětů, slalomy, driblingy, šťouchání, popředu, pozadu apod.)

Je to stará lidová hra, velmi jednoduchá a pochopitelná a přitom velmi dramatická. Hraje se na hřišti tvaru kruhové výseče s pravým úhlem a s délkou ramen 100--140 m. Ve vrcholu úhlu je do země zabudovaná cihla a před ní je vyhlouben podélný žlábek. Čára je čtvrt kružnice o poloměru 5 m. Ke hře je potřeba špaček, pálka a prkýnko. Na začátku se pólaři rozestoupí na čáře. První pálkař položí špačka napříč přes žlábek a držadlem pálky ho vyhodí co nejdále do výseče před sebe. Když pólaři špačka chytí, mají 10 bodů. Když nechytí, hra pokračuje dál. Pálkař položí špačka na cihlu, sekne ho pálkou do zadečku a odpálkuje co nejdál. Má 3 pokusy. Pokud se mu první a druhý podaří, podloží si špačka prkýnkem a pálí podruhé (potřetí). Jeho družstvo získá tolik bodů, kolik metrů špaček uletí. Chytí-li však špačka pólaři, pálkařům se výkon anuluje. Až se vystřídají všichni, vymění si místo s pólaři. Hraje se na předem dohodnutý počet výměn.

Z několika kamenů postavíme několikapatrovou věž na vyvýšeném místě. Pak na ni z určité vzdálenosti zahájíme palbu. Kdo věž zasáhne, získává tolik bodů, kolik pater srazil. Soutěžíme do získání určitého počtu bodů.

Klíč je přivázán ke třem balónkům, které umístíme mezi větve stromu tak, aby nemohly spadnout. Soutěžící má k dispozici vzduchovku (nebo šipky) a omezený počet ran. Musí se v časovém limitu trefit do balónků, aby splaskly a klíč propadl mezi větvemi na zem.