Táborové hry

po kruhu. Jdou v zástupu jeden za druhým; v čele je bud vedoucí, nebo některý hráč. Vede zástup za sebou a stále mění směr. Odvádí lyžaře stranou od kruhu, kde zůstaly zapíchnuté hůlky všech hráčů. Na povel: 'Na místa!' se všichni snaží co nejrychleji uchopit kterýkoliv pár hůlek. Kdo bude poslední, ten povede v příští hře zástup. Na jeho povel začíná druhé kolo hry.

a těm dají po jednom touši. Na znamení se hráči s toušem snaží přiblížit ke svému 'protivníkovi' jednomu z hráčů bez touše a zasáhnout ho toušem do bruslí. Ten, koho se touš dotkl, snaží se zasáhnout opět někoho jiného. Touš nelze prudce odpalovat a zvedat jej nad brusle. V tom případě se zásah hráče nepočítá.

Štafety se mohou zúčastnit 2--3 družstva se stejným počtem hráčů. V každém družstvu se rozpočítají na 'první', 'druhý' a postaví se do dvou zástupů proti sobě. Vzdálenost mezi oběma protějšími družstvy je 40 až 50 m. Všichni hráči jsou na lyžích, ale bez hůlek. Hole mají jen první hráči, kteří začínají hru. Na znamení organizátora hry vybíhají. Úkolem každého je co možno nejrychleji proběhnout 50 m a předat hole druhému hráči svého družstva, který stojí naproti. Ten teprve pak přebíhá půlící čáru a běží k protějšímu zástupu. Pak běží třetí hráč z každého družstva atd. Vítězí družstvo, jehož poslední hráč přijde nejdříve do cíle na protější straně.

Předem si vyznačíme kruhovou trasu se společným startem a cílem. Může být v parku, kolem domu nebo na volném prostranství. Délka trasy může měřit podle podmínek 100 až 500 m a bude se členit na etapy, označené praporky. Počet etap musí odpovídat stejnému počtu hráčů v družstvech. Dvě až tři družstva, která se hry účastní, rozestavují své hráče takto: na startu jsou dva hráči z každého družstva se saněmi. Na konci každé etapy stojí po jednom hráči z každého družstva. Konec poslední etapy je cíl. Na předběžný povel organizátora hry zaujímají hráči všech družstev na startu výchozí postavení: jeden hráč si sedne na saně, druhý vezme provaz. Na povel: 'Pochodem vchod!' vyrazí hráči na cestu. Na konci první etapy se hráči zastaví. Ten, kdo vezl saně, zůstává u praporku, kdo se vezl, bere provázek, a ten, kdo stál u praporku, sedne si na saně a saně se pohybují k dalšímu praporku. Tam se hráči stejným způsobem vystřídají, znovu ten, který čekal u praporku, se posadí na saně a ten, který se vezl, saně potáhne. Saně (s měnícím se jezdcem a vozkou) musí objet celý kruh. Úspěch závisí na snaze všech hráčů. Vyhrává družstvo, které přijede první do cíle.

Družstva vytvoří dva zástupy, které stojí vedle sebe, a to tak, že stojí ob jednoho, to znamená, že každý hráč stojí za zády svého 'protivníka'. První hráč druhého družstva má tedy po levé straně hráče prvního družstva, který však je o něco vpředu. 50 až 80 m před družstvy postavíme 2 praporky, které určují linii cíle. Touto hranicí může být také strom, keř apod. Na znamení organizátora hry běží všichni hráči na lyžích a snaží se předhonit jeden druhého. Dvojice se porušují. Jestliže hráč jednoho družstva předhoní hráče z druhého družstva, pak tento předběhnutý hráč vypadá ze hry. Odchází stranou, aby nepřekážel ostatním. Jestliže hráče předhonil jiný hráč z téhož družstva, pak oba zůstávají ve hře. Hráče je nutné upozornit, aby úmyslně nepřekáželi hráčům protějšího družstva. V této soutěži vítězí družstvo, v němž více členů doběhne k cíli. Pro zdatné lyžaře můžeme vzdálenost od startu k cíli prodloužit až do 500 m.

Kluziště ohraničíme liniemi, nakreslíme střední čáru a podél krátkých stran kluziště nakreslíme i po jednom čtverci 3$ imes$3 m. To jsou 'města'. Hráči třímající hokejky se rozdělí na dvě družstva po 10--12 členech. Před začátkem hry si družstva vyberou kapitány a volně se rozmístí na svých polovinách kluziště. Úkolem každého družstva je předávat si touš, nedát ho 'protivníkovi', přiblížit se k 'městu' protějšího družstva a touš tam vystřelit. Za to dostane družstvo jeden bod. Hra začíná znovu ve středu kluziště. Po 10 minutách uděláme 5 minutovou přestávku. Vyhrává družstvo, které získalo větší počet bodů. Každý hráč se může volně pohybovat po celém kluzišti, avšak nikdo nesmí překročit linii čtverce. Není dovoleno vyhazovat touš za hranice kluziště a nebezpečně se rozhánět hokejkou. Za porušení pravidel přechází touš k hráčům protějšího družstva, kteří začínají hru nedaleko od místa, kde se stal přestupek proti pravidlům.

Všechny hráče rozdělíme na družstva a družstva pak do trojic. Každému družstvu přidělíme jedny saně. Soutěží mezi sebou trojice. Před prvními (asi 20--30 kroků) zapíchneme do sněhu barevný praporek. Před počátkem hry se jeden hráč posadí na saně, druhý uchopí provaz a třetí se postaví dozadu a bude saně tlačit. Na znamení organizátora hry vezou hráči saně kupředu, objedou praporek a vrátí se zpět na linii startu. Tam předají saně následující trojici svého družstva a sami se postaví na konec. štafeta pokračuje tak dlouho, dokud se všechny trojice nevystřídají. Hru můžeme třikrát opakovat, aby se hráči vystřídali na všech místech. Vyhrává vždy družstvo, které skončilo první. Hráče můžeme rozdělit i do dvojic, pak jeden hráč veze druhého k praporku, kde si vymění úlohy.

Organizátor hry se postaví do středu kluziště, hráči se rozdělí na dvě stejně početné skupiny a seřadí se do řady. Jedna polovina vpravo, druhá od organizátora vlevo, ale tak, aby zástupy byly čelem na opačné strany. Všichni uchopí lano. Organizátor hry dá znamení a začne se otáčet na místě vlevo. Zpočátku se otáčí pomalu a pak stále rychleji a rychleji. Současně se obě skupiny začínají pohybovat proti směru hodinových ručiček, přičemž nejvzdálenější hráči od organizátora musí stále zrychlovat svůj běh, aby nezůstali pozadu za hráči, kteří jsou blíže k centru. Proto krajní hráči musí umět nejlépe bruslit. Hráči otáčejí 'kolotoč' 3--4 minuty. Pak se na znamení zastavují. Hru lze hrát i bez lana, hráči se mohou držet za ruce. V průběhu hry se krajní hráči na znamení organizátora postupně pouštějí a rozjíždějí na různé strany.

Družstva se postaví do zástupů. Před každým zástupem nasypeme několik malých hromádek sněhu ve vzdálenosti asi 3--4 kroky od sebe, do každé zapíchneme praporek nebo nějaký jiný předmět. a) Na dané znamení první hráči vyběhnou, obejdou každý praporek zprava nebo zleva a pak se stejným způsobem vracejí zpět ke startu. Jakmile vracející se hráč přejede linii startu, vyjíždí další hráč ze zástupu atd. b) První hráči mají v rukou hokejky. Před každým leží na ledě touš. Hráči postupně vedou touš slalomem mezi praporky a stejným způsobem se vracejí zpět ke startu. Každý hráč, který splnil úkol, předá hokejku následujícímu hráči a postaví se na konec zástupu. c) Hráči každého družstva se uchopí za ruce tak, aby se levou rukou drželi toho, kdo stojí před nimi a pravou rukou zadního hráče. Na znamení vyjedou družstva kupředu. Postupně objíždějí každou překážku a snaží se co nejrychleji vrátit zpět ke startu (jeden druhého nesmí pustit ani shodit žádný praporek). Ve všech těchto hrách vyhrává družstvo, jehož hráči jako první skončili soutěž a postavili se na své výchozí místo přes startem.

Jeden člen družstva si sedne na sáně a ostatní jej táhnou. Takto musí projet trať dlouhou asi 100 m. V závějích je možno sáně i tlačit, vezoucí se člen družstva však nesmí spadnout.

Oddíl se rozdělí na dvě nestejná družstva. V prvním se shromáždi tři čtvrtiny hráčů a budou představovat vlčí smečku. Druhé družstvo, početné slabší, jsou lovci. Vlci vyběhnou do zasněženého lesa. Unikají před lovci, kteří po krátkém prodleni vyrazili po jejich stopách. Když vlky dostihnou. rozpoutá se mezi smečkou a lovci boj. Lovci zneškodňují vlky střelbou sněhovými koulemi, přičemž první zásah vlka pouze poraní, teprve druhý jej vyřadí definitivně. Lovec, kterého se některý vlk dotkne rukou, rovněž ze hry odchází. neboť 'byl roztrhán'. Vlci mohou zpočátku využit té výhody, že vhodně stočí své stopy a zavedou nic netušící pronásledovatele přímo do svého 'chřtánu'. Bojuje se do konečného rozhodnutí.

Na překližku nakreslíme uhlem kruhy o průměru 50 cm. Proti každému kruhu postavíme družstvo mající 5 až 6 hráčů, z nichž každý si připraví několik desítek sněhových koulí. Úkolem každého družstva je házet koule ze vzdálenosti 6--8 kroků a zalepit svůj terč. Vítězí družstvo, kterému se to povede nejrychleji. Tuto soutěž můžeme provést ještě jednou s obměnou: budeme házet koule jen levou rukou.

Hraje se ve dne, ale působivější může být za tmy. Rozdělíme hráče do dvou družstev. Hrací plochu rozpůlíme dělící čárou. Každé družstvo se postaví na jednu stranu od dělící čáry a asi 20 m od čáry rozmístí na svém území 5 svíček, jednu od druhé několik metrů. Hra začíná zapálením svíček, obě družstva se pak snaží co nejrychleji sněhovou koulí zhasnout soupeřovy svíčky. Část hráčů metá koule směrem k soupeřovým svíčkám, část hráčů brání vlastní svíčky. Obránci mohou koule různě odrážet, ale nesmí chránit svíčky tělem.

a) Skupiny mají za úkol postavit si iglú. Pro zrychlení se staví jen maketa vysoká 30 cm. Hodnotí se rychlost, kvalita a nápaditost jednotlivých výtvorů. b) Úkolem je postavit sněhovou stěnu jako ochranu před vánicí. Stěna by měla být nejméně 50cm dlouhá a 20cm široká. Za každých 10cm postavené výšky získává družstvo jeden bod.

Každý hráč si předem připravil sněžného hada hladkou hůlku. někdy metrovou. jindy kratší nebo delší. Vyřezal do ní ornamenty, takže připomínala skutečného hada. Potom společně vklouzali ve sněhu na mírném svahu rovnou pěšinku, často ji i polévali vodou. aby byla hladká jako sklo. A na této zvláštní závodní dráze pak soutěžili, komu dojede sněžný had nejdále. Házeli postupně jeden za druhým tak, že hůlka musela hned u startovní čáry dopadnout na zem a klouzat po zledovatělé ploše. Pod svahem byla rovinka, na níž někdy ponechávali tenkou vrstvu sněhu, had při jízdě mizel a zase se objevoval.

Hry se může zúčastnit několik družstev nebo pionýrských družin. Každá družina si předem připraví velké sněhové koule a postaví je do jedné roviny. Pak ještě udělají nevelké hlavy sněhulákům a postaví je lehce na 'tělo'. Souběžně se sněhuláky ve vzdálenosti 10 až 12 kroků nakreslíme čáru hodu. Během pěti minut si musí hráči všech družstev připravit koule. Pak se postaví za čáru, kterou nesmí překračovat. Na znamení organizátora hry začnou všechna družstva házet koule na svého sněhuláka a snaží se shodit mu hlavu. Vítězí to družstvo, které nejdříve úkol splnilo. Hra však končí teprve tehdy, když všechna družstva dosáhnou stanoveného cíle.

Sněhové lampičky jsou malé duté válce uplácané ze sněhu, v nichž stojí zapálená svíčka. Ve večerní tmě působí kouzelným dojmem, plamínek prozařuje tenké scény, připomíná světélkování majáku. V nepřehledném terénu postavte deset lampiček, rozžehněte v nich velké svíčky a ke každé položte značku, třeba mapovou či indiánskou. Nebo napište na kartičky krátké citáty, které se vám libí, případné je zašifrujte. Hledači pak vyrazí z klubovny se zápisníkem a tužkou. Každý pátrá na vlastní pěst po lampičkách a zakresluje či zapisuje, co u světýlek našel. Vyhrává sice ten, který první přiběhne s kompletní sadou značek, avšak neobyčejné kouzelný pocit si přinesou z mrazivého večera všichni.

Na hřišti označíme praporky nebo rýhou uličku dlouhou 20--30 m a širokou 10 až 12 m. Za dlouhé boční strany se postaví jeden hráč s velkou zásobou sněhových koulí. Na znamení vedoucího se ostatní hráči snaží co nejrychleji proběhnout uličkou a zpět na výchozí postaveni. Hráč, který stojí mimo uličku, hází na probíhající koule. Zasažení se stanou jeho pomocníky a stejně jako on házejí koule na probíhající. Hru ukončíme, jakmile dojde zásoba koulí. V tom příkladě pokládáme za vítěze děti, které se uměly nejobratněji uhýbat. Ve hře můžeme pokračovat i tak dlouho, dokud nebudou všichni hráči zasaženi.

Skupiny mají za úkol přinést si dřevo a další případné přírodní prostředky pro rozdělání ohně. Oheň musí hořet alespoň pět minut. Pro ztížení lze na ohni uvařit čaj (z přírodních prostředků) nebo vejce natvrdo.

Na hřišti označíme praporky nebo rýhou uličku dlouhou 20--30 m a širokou 10 až 12 m. Hráči se rozdělí na dvě stejná družstva. Jedno se postaví podél obou dlouhých stran uličky. Druhé družstvo je za krátkou stranou, která ohraničuje ze strany uličku. Úkolem těchto hráčů je proběhnout a vrátit se zpět. Hráči, kteří stojí za bočními dlouhými stranami, snaží se zasáhnout koulemi přebíhající hráče. Zasažený vypadá ze hry. Aby měli hráči méně 'ztrát', je výhodnější, aby přebíhali po jednom nebo po dvou. Po prvním přeběhnutí rozhodčí spočítá, kolik hráčů zůstalo ve hře. Pak se musí hráči vrátit stejnou cestou zpět na místo, odkud vyběhli a znovu musí uhýbat koulím. Organizátor hry určuje, kolik hráčů se v pořádku vrátilo, pak si družstva vymění úlohy. Vyhrává to družstvo, kterému zůstalo na konci hry více hráčů. před začátkem hry dáme družstvům možnost připravit si 'střelivo'. Můžete se dohodnout i na této zásadě: jestliže hráč odrazí kouli rukou, nepočítáme ho mezi zasažené; je-li zasažen podruhé, pak již vypadá ze hry. Můžete se dohodnout i na tom, že hráči, kteří stojí podél bočních stěn a házejí koule, se nebudou hýbat z místa.