13. 10. 2011 |
Články
Dětský tábor. Sterilní noclehárna, nebo dobrodružství v přírodě?
Každý rodič by měl být ve zdravé míře starostlivý a měl by dbát na to, aby bylo o jeho ratolest řádně postaráno za každých podmínek. Málokdo ale ví, že na hygienu a správnou organizaci tábora z velké částí dohlíží stát prostřednictvím zákonů. Ty myslí skutečně na všechno – od minimálního počtu záchodů po množství nepromokavých vrstev na stanech.
Zbytečná přísnost, nebo oprávněné nároky? To je dilema, které řeší nejeden organizátor letních dětských táborů. Ti totiž často svůj bohulibý záměr zorganizovat dětem zábavu s tábořením raději opustí, než aby riskovali opletačky se zákonem. Je totiž vůči organizátorům táborů poměrně přísný.
Z čistě právního hlediska je letní tábor tak, jak ho všichni známe, klasifikován coby zotavovací akce pro děti. „Zotavovací akcí je organizovaný pobyt 20 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 4 dny, jehož účelem je posílit zdraví dětí a zvýšit jejich tělesnou zdatnost,“ definuje doslova zákon. Ten dále upravuje zejména podmínky pro účast dětí a dalších fyzických osob na takové akci, hygienické požadavky na umístění, prostorové podmínky, ubytování, osvětlení, vybavení a další záležitosti.
Co patří mezi tradičně nejbolestivější normy pro pořádání tábora? Kupříkladu je potřeba zajistit, aby stany dětí měly nepromokavou plachtu. Což bývá problém především v případě, kdy si děti vozí stany vlastní. Idylka během vaření oběda v polní kuchyni pod širým nebem? Pozor, v současné době je to v podstatě nezákonné. Požaduje se totiž, aby prostory pro stravování se skládaly z jídelny, kuchyně a skladovacích prostor.
Hygiena je též kapitola sama pro sebe. Ze zákona musí být na 5 dětí minimálně 1 výtokový kohout, v teplé vodě se děti musí osprchovat alespoň jednou za týden. Podobně je upraven i počet záchodů, u těch suchých musí být navíc možnost umýt si ruce v tekoucí vodě.
Na co organizátoři často zapomínají, je potřeba mít jeden stan navíc, aby mohl v případě potřeby sloužit jako ošetřovna. Tím ale výčet podmínek zdaleka nekončí. Spaní dětí na palandách? Opékání buřtů? To vše musí být v souladu se zákonem. Nicméně, ruku na srdce, rodičové. Opravdu chceme z něčeho tak přirozeného a krásného, jako je pobyt dětí v táboře, dělat sterilní noclehárnu? Neměla by se naše měřítka spíše než na počet odtokových kohoutů zaměřit spíše na koncentraci zážitků? Je samozřejmě na nás, jakou cestu zvolíme.
Pomoci mohou například osobní vzpomínky na naše „táborová“ léta. Kolik z výše popsaných podmínek organizátoři splňovali? A jak to nakonec ovlivnilo to, jak na tábor vzpomínáme? Možná je právě dětský tábor případem, kdy mohou emoce ustoupit paragrafu.
Z čistě právního hlediska je letní tábor tak, jak ho všichni známe, klasifikován coby zotavovací akce pro děti. „Zotavovací akcí je organizovaný pobyt 20 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 4 dny, jehož účelem je posílit zdraví dětí a zvýšit jejich tělesnou zdatnost,“ definuje doslova zákon. Ten dále upravuje zejména podmínky pro účast dětí a dalších fyzických osob na takové akci, hygienické požadavky na umístění, prostorové podmínky, ubytování, osvětlení, vybavení a další záležitosti.
Co patří mezi tradičně nejbolestivější normy pro pořádání tábora? Kupříkladu je potřeba zajistit, aby stany dětí měly nepromokavou plachtu. Což bývá problém především v případě, kdy si děti vozí stany vlastní. Idylka během vaření oběda v polní kuchyni pod širým nebem? Pozor, v současné době je to v podstatě nezákonné. Požaduje se totiž, aby prostory pro stravování se skládaly z jídelny, kuchyně a skladovacích prostor.
Hygiena je též kapitola sama pro sebe. Ze zákona musí být na 5 dětí minimálně 1 výtokový kohout, v teplé vodě se děti musí osprchovat alespoň jednou za týden. Podobně je upraven i počet záchodů, u těch suchých musí být navíc možnost umýt si ruce v tekoucí vodě.
Na co organizátoři často zapomínají, je potřeba mít jeden stan navíc, aby mohl v případě potřeby sloužit jako ošetřovna. Tím ale výčet podmínek zdaleka nekončí. Spaní dětí na palandách? Opékání buřtů? To vše musí být v souladu se zákonem. Nicméně, ruku na srdce, rodičové. Opravdu chceme z něčeho tak přirozeného a krásného, jako je pobyt dětí v táboře, dělat sterilní noclehárnu? Neměla by se naše měřítka spíše než na počet odtokových kohoutů zaměřit spíše na koncentraci zážitků? Je samozřejmě na nás, jakou cestu zvolíme.
Pomoci mohou například osobní vzpomínky na naše „táborová“ léta. Kolik z výše popsaných podmínek organizátoři splňovali? A jak to nakonec ovlivnilo to, jak na tábor vzpomínáme? Možná je právě dětský tábor případem, kdy mohou emoce ustoupit paragrafu.