17. 10. 2011 |
Články
Nákup dětské lyžařské výbavy. Na co si dát pozor?
Lyžování – sport, který umí být krásný, zábavný, ale také nebezpečný a v neposlední řadě také pěkně drahý. Na to, jakou lyžařskou výbavu si pro sebe pořídit, má každý z nás svůj recept. Problém ale zpravidla nastává ve chvíli, kdy nastane čas na kupování lyží pro naše potomky. Nesmíme totiž zapomínat na to, že výběr správné „výbavičky“ se řídí poněkud jinými pravidly, než jsme zvyklí.
Při nákupu zimní lyžařské výbavy pro děti děláme zpravidla dvě zásadní chyby. Buďto se snažíme sehnat vše co nejlaciněji, což může mít v důsledku až fatální následky, nebo kupujeme například lyže podle „dospěláckých“ měřítek, která jsou ale pro děti nepoužitelná. Jak tedy vybrat výbavu tak, abychom si na ni nemuseli brát hypotéku, ale zároveň byla kvalitní a dítěti seděla?
Začneme lyžemi. Zde se často chybuje. Zapomeňte na veškeré pomůcky, podle kterých kupujete lyže sobě – v žádném případě nekupujte lyže stejné délky, jaké jsou děti výšky. Vždy o něco kratší, alespoň o 15 cm, u nejmenších dětí až o 30 cm. Argument, že delší lyže vydrží malému lyžaři o pár sezón déle, je v tomto případě nesprávný – s délkou lyží totiž klesá jejich ovladatelnost, která hraje u začátečníků dost podstatnou roli. Kupujeme-li lyže pro čtyřletou ratolest, vybírat „to nejlepší na trhu“ je opravdová zbytečnost. Nejmenší lyže se od sebe liší až na malé detaily spíše designem, který takto malé dítě stejně neocení. Kvalitou lyží se zabývejme až už starších dětí, kde to má již svůj význam. Jednotně doporučit určitý typ lyží je ale nemožné, dost záleží na tom, co komu vyhovuje. Vyplatí se pohlídat si tzv. krojení lyží a samozřejmě také materiál, ze kterého jsou vyrobeny. Zde radíme jediné: Nenakupovat na e-shopu, ale navštívit kamenný obchod, kde nám mohou odborníci poradit.
Každý asi ví, že součástí lyží jsou i lyžařské boty. Dětské se odlišují například tím, že se do nich nastupuje „zezadu“ speciálním otvíráním – tím ale máme na mysli boty pro ty nejmenší. I zde platí, že bychom neměli za každou cenu šetřit a kupovat boty o pár čísel větší. To má totiž negativní vedlejší účinky, může to být navíc nebezpečné. U bot pro starší dítko si ohlídejme především jejich měkkost
tzv. flex index) a váhu. Tvrdé boty jsou určeny až pro zkušené závodníky.
Vázání, to je kapitola sama pro sebe a odvažujeme se tvrdit, že je to z hlediska bezpečnosti jednoznačně nejdůležitější součást výbavy. Netřeba připomínat, že jeho pravidelná údržba, která spočívá v kalibraci, je nezbytná. Navštěvujte pouze odborníky, kteří vše provádí elektronicky. Počítač zajistí dostatečnou kontrolu a opravdu precizní nastavení, které závisí na váze, výšce, věku a velikosti bot dítěte, případně na jeho schopnostech. Obecně platí, že ideální je nastavení, které není extrémní, tedy ani takové, že při velkém pádu lyže stále drží na noze, ani přesný opak, kdy se odepnutí aktivuje při každém prudším pohybu.
Máme za sebou to nejdůležitější. Následují hůlky. Trendem je učit dítě lyžovat bez hůlek, nicméně později si je samozřejmě osvojí. Platí jednoduché pravidlo – hůlku obrátíme špičkou nahoru, děcko ji chytne pod kloboučkem. Ruka k hůlce by měla svírat pravý úhel. Jak jednoduché.
Nákupem lyží, bot a hůlek ale každý zodpovědný rodič nekončí. Kdo zná poměry na (nejen) českých sjezdovkách, asi ví, kam tím míříme. Bezpečnost. Určitě bychom neradi, aby si naše ratolest odnesla z víkendového lyžování následky na celý život. Reflexní vesta vyjde na stokorunu. Důrazné slovní poučení o tom, jak se správně rozhlížet, nás nestojí dokonce vůbec nic. Větší výdaje nás čekají až za helmu a brýle. Dbáme na to, aby k sobě tyto dvě věci dobře seděly. Na helmě samozřejmě nešetříme a dbáme na to, aby splňovala potřebné certifikace. Ač u nás není helma povinností, jinak tomu je například v Itálii či v Dolním Rakousku. Ti nejstarostlivější z vás investují i do chrániče páteře.
I ta nejdražší bezpečnostní výbava ale nedokáže zázraky. Proto naše poslední rada zní – bezpečnost především!
Začneme lyžemi. Zde se často chybuje. Zapomeňte na veškeré pomůcky, podle kterých kupujete lyže sobě – v žádném případě nekupujte lyže stejné délky, jaké jsou děti výšky. Vždy o něco kratší, alespoň o 15 cm, u nejmenších dětí až o 30 cm. Argument, že delší lyže vydrží malému lyžaři o pár sezón déle, je v tomto případě nesprávný – s délkou lyží totiž klesá jejich ovladatelnost, která hraje u začátečníků dost podstatnou roli. Kupujeme-li lyže pro čtyřletou ratolest, vybírat „to nejlepší na trhu“ je opravdová zbytečnost. Nejmenší lyže se od sebe liší až na malé detaily spíše designem, který takto malé dítě stejně neocení. Kvalitou lyží se zabývejme až už starších dětí, kde to má již svůj význam. Jednotně doporučit určitý typ lyží je ale nemožné, dost záleží na tom, co komu vyhovuje. Vyplatí se pohlídat si tzv. krojení lyží a samozřejmě také materiál, ze kterého jsou vyrobeny. Zde radíme jediné: Nenakupovat na e-shopu, ale navštívit kamenný obchod, kde nám mohou odborníci poradit.
Každý asi ví, že součástí lyží jsou i lyžařské boty. Dětské se odlišují například tím, že se do nich nastupuje „zezadu“ speciálním otvíráním – tím ale máme na mysli boty pro ty nejmenší. I zde platí, že bychom neměli za každou cenu šetřit a kupovat boty o pár čísel větší. To má totiž negativní vedlejší účinky, může to být navíc nebezpečné. U bot pro starší dítko si ohlídejme především jejich měkkost
tzv. flex index) a váhu. Tvrdé boty jsou určeny až pro zkušené závodníky.
Vázání, to je kapitola sama pro sebe a odvažujeme se tvrdit, že je to z hlediska bezpečnosti jednoznačně nejdůležitější součást výbavy. Netřeba připomínat, že jeho pravidelná údržba, která spočívá v kalibraci, je nezbytná. Navštěvujte pouze odborníky, kteří vše provádí elektronicky. Počítač zajistí dostatečnou kontrolu a opravdu precizní nastavení, které závisí na váze, výšce, věku a velikosti bot dítěte, případně na jeho schopnostech. Obecně platí, že ideální je nastavení, které není extrémní, tedy ani takové, že při velkém pádu lyže stále drží na noze, ani přesný opak, kdy se odepnutí aktivuje při každém prudším pohybu.
Máme za sebou to nejdůležitější. Následují hůlky. Trendem je učit dítě lyžovat bez hůlek, nicméně později si je samozřejmě osvojí. Platí jednoduché pravidlo – hůlku obrátíme špičkou nahoru, děcko ji chytne pod kloboučkem. Ruka k hůlce by měla svírat pravý úhel. Jak jednoduché.
Nákupem lyží, bot a hůlek ale každý zodpovědný rodič nekončí. Kdo zná poměry na (nejen) českých sjezdovkách, asi ví, kam tím míříme. Bezpečnost. Určitě bychom neradi, aby si naše ratolest odnesla z víkendového lyžování následky na celý život. Reflexní vesta vyjde na stokorunu. Důrazné slovní poučení o tom, jak se správně rozhlížet, nás nestojí dokonce vůbec nic. Větší výdaje nás čekají až za helmu a brýle. Dbáme na to, aby k sobě tyto dvě věci dobře seděly. Na helmě samozřejmě nešetříme a dbáme na to, aby splňovala potřebné certifikace. Ač u nás není helma povinností, jinak tomu je například v Itálii či v Dolním Rakousku. Ti nejstarostlivější z vás investují i do chrániče páteře.
I ta nejdražší bezpečnostní výbava ale nedokáže zázraky. Proto naše poslední rada zní – bezpečnost především!